RECENZE: The Watsons v londýnském Menier Chocolate Factory ✭✭✭✭

Mark Ludmon recenzuje inscenaci hry Laury Wadeové Watsonovi z Chichester Festival Theatre, uváděnou v londýnském Menier Chocolate Factory

Soubor inscenace Watsonovi. Foto: Manuel Harlan The Watsons (Watsonovi)

Menier Chocolate Factory, Londýn

Čtyři hvězdičky

REZERVACE VSTUPENEK

Nikdo vlastně netuší, proč Jane Austenová přestala psát svůj román Watsonovi. Vše, co máme k dispozici (v mém vydání z edice Penguin Classics), je 45 stran raného konceptu, který je však nabitý událostmi i postavami a pronikavě odhaluje společenskou složitost života střední třídy na počátku 19. století. Příběh začíná zimním plesem v surreyském městečku a sleduje mladou Emmu Watsonovou, která je vytržena z blahobytného domova u své tety a vržena do skromnějších poměrů své nejbližší rodiny. Schyluje se k mnoha romantickým pletichám, ale děj plyne pozvolna – jednou z nejpoutavějších scén je způsob, jakým se Emma vypořádá s drzým panem Musgravem, jenž jí nabídne svezení ve svém otevřeném kočáře. A v ten moment nás autorka nechává v nejistotě...

Grace Molony jako Emma Watsonová. Foto: Manuel Harlan

Existuje spousta fascinujících teorií o tom, proč Austenová v roce 1805 tyto stránky odložila a už se k nim nikdy nevrátila, přestože zemřela až o 12 let později a mezitím napsala své nejslavnější romány. I z toho mála, co známe, slibuje Emma Watsonová být jednou z nejzajímavějších a nejsympatičtějších hrdinek Austenové. Zdá se, že zastává poměrně radikální názory na práva žen ve společnosti, snad pod vlivem spisů protofeministky Mary Wollstonecraftové. Cassandra Austenová údajně později prozradila, co měla její sestra s postavami v plánu, ale tato informace pochází od Janina synovce Edwarda, který ji slyšel od svých sester. Do tohoto nejasného prostoru vstupuje Laura Wadeová, která se nepokouší příběh prostě dokončit (jako to udělala neteř Austenové Catherine Hubbacková nebo spisovatelka Ann Mychalová), ale využívá jej jako odrazový můstek k prozkoumání úskalí autorství a adaptace.

O hře nelze napsat víc, aniž by se vyzradila překvapení z toho, jak Wadeová v ději pokročila. Je to chytré, hravé a velmi vtipné. Chcete-li si užít všechny nečekané zvraty, teď přestaňte číst. Hra začíná zdařilou adaptací fragmentu Austenové, od Emmina uvedení do společnosti na zimním bále až po milostné následky, přičemž ostře vykresluje témata společenského postavení a slušnosti. Jakmile se však děj přesune za hranice fantazie Austenové do té Wadeové, je samotná dramatička nucena zasáhnout a potýkat se s výzvami samotného tvůrčího procesu.

Grace Molony (Emma Watsonová) a Louise Fordová (Laura). Foto: Manuel Harlan

Tento koncept je nám známý již z vlivné hry Luigiho Pirandella z roku 1921 Šest postav hledá autora, v níž skupina postav naléhá na divadelního režiséra, aby jim poskytl konec jejich nedokončeného příběhu. Wadeová však s režisérem Samuelem Westem zachází mnohem dál a vytváří dezorientující, anarchistickou vizi, v níž se stírá hranice mezi realitou a fikcí. Postavy, zbavené pravidel literatury i regentské Anglie, hledají konce, které nadchnou nebo naopak zděsí každého, kdo zná romány Austenové. Jednoduchost scény Bena Stonese s bílým obložením je důmyslně narušována a převracena za pomoci světelného designu Richarda Howella a dynamické energie souboru pod vedením režiséra pohybu Mikea Ashcrofta.

Soubor inscenace Watsonovi. Foto: Manuel Harlan

V tomto přenosu z Chichester Festival Theatre je Grace Molony v roli odhodlané a svérázné Emmy Watsonové naprosto dokonalá a podmanivě uvěřitelná i přes dekonstrukci okolního světa. Je součástí vynikajícího devatenáctičlenného obsazení, včetně Louise Fordové v roli úzkostné dramatičky Laury, která zápasí s termíny a vzpurnými postavami. Wadeová svým zkoumáním toho, co autory vede k psaní, adaptovala Watsonovy v oslavu umělecké tvorby a potřeby vyprávět příběhy.

Uvádí se do 16. listopadu 2019 v Menier Chocolate Factory