RECENZE: Towards Zero (Pod nulou), The Mill At Sonning, Oxfordshire ✭✭✭

Mark Ludmon hodnotí inscenaci Agathy Christie K nule v režii Briana Blesseda v Mill at Sonning

Noel White (Matthew Treves) a George Telfer (inspektor Battle). Foto: Andreas Lambis. K nule (Towards Zero)

The Mill at Sonning, Oxfordshire

Tři hvězdičky

Rezervovat vstupenky

K divadlu mě přivedla právě Agatha Christie. Než jsem byl dost starý na to, abych mohl vyrazit sám, byl mým jediným divadelním zážitkem každoroční rodinný výlet do Windsor Theatre Royal na některý z jejích příběhů. Ať už to byla Vražda na faře nebo Oznamuje se vražda, do přestávky byl vždy někdo po smrti a na konci byl vrah odmaskován a spravedlnosti učiněno zadost. Přestože Christieiny dokonale vybroušené detektivky byly dříve v regionálních divadlech běžné, dnes jsou spíše vzácností – i přes šedesátisedmiletý úspěch Pasti na myši nebo občasné hity typu Svědek obžaloby v County Hall. Z televize jsme si navíc zvykli na modernizované, temnější adaptace jejích knih. Návštěva představení K nule v režii Briana Blesseda v Mill at Sonning tak působila jako příjemný návrat v čase.

Chris Pybus (inspektor Leach), Noel White (Matthew Treves), George Telfer (inspektor Battle). Foto: Andreas Lambis

Původně románovou předlohu zdramatizovala v roce 1956 sama Christie ve spolupráci s Geraldem Vernerem. Hra má všechny prvky, které byste od jejích příběhů čekali: odlehlé venkovské sídlo obývané nesourodou skupinou postav s pohnutou minulostí, náhlé úmrtí a detektiva sledujícího stopy, dokud se všichni podezřelí nesejdou v salonu, aby byl odhalen viník. Děj se odehrává v sídle Gull’s Point v Cornwallu, domově bohaté vdovy lady Tressilianové a její společnice Mary. Její milostivost navštíví její bývalý svěřenec Nevile Strange se svou mladou ženou Kay a bývalou manželkou Audrey, spolu s přáteli Trevesem a Latimerem a příbuzným Roydem. (Jelikož jsme v 50. letech u vyšších vrstev, muži se oslovují převážně jen příjmením.)

První polovina je pomalu gradující záhadou o tom, kdo to nakonec „schytá“, zatímco autorka odkrývá napětí pod povrchem. Postavy cítí, že „se něco chystá“, že se „děje něco divného“ a že je „ve vzduchu cítit střelný prach“. Ukáže se, že se skutečně schyluje k bouři, a jakmile se spustí liják, vrah zaútočí. Protože podezřelí jsou všichni, vyřešení záhady připadne do rukou poněkud neortodoxnímu inspektoru Battleovi, který se objevil v pěti románech Christie a podle režiséra Blesseda byl jejím nejoblíbenějším detektivem.

Hildegard Neil (lady Tressilianová) a Rob Heanley (Neville Strange). Foto: Andreas Lambis

Představení plynule směřuje k napínavému vyvrcholení – je to klasická detektivka vyprávěná s grácií. Herecký soubor je výborně sladěný a podává skvělé výkony, zejména Bethan Nash v roli popudlivé a zamilované Kay a Hildegard Neil, která je jako lady Tressilianová okouzlující i náladová. Nechybí ani trocha humoru, zvláště když akce sklouzne k melodramatu, a jisté sebeuvědomění, jako by si postavy uvědomovaly, že jejich životy připomínají literární mordýřku. Inscenace je působivá i vizuálně díky dobovým kostýmům Natalie Titchener a scéně Dinah England, která je vtipně stylizovaná motivem hodin. Hra K nule je zábavným a odpočinkovým příkladem vypravěčského umění Agathy Christie. I když její texty neprosluly psychologickou hloubkou, tato hra nám připomíná její pronikavý vhled do toho, co vede zdánlivě obyčejné lidi k extrémním činům.

Uváděno do 28. září 2019