RECENZE: Večer tříkrálový (Twelfth Night), Space Theatre ✭✭✭

Večer tříkrálový 23. července

Space Theatre

3 hvězdičky

Divadelní spolek Pell Mell Theatre Company si vybudoval renomé díky svým odvážným a energickým inscenacím klasických děl. Byl jsem proto zvědav, jak si poradí s Večerem tříkrálovým, jednou z mých nejoblíbenějších Shakespearových her a příběhem, který je v našem kulturním povědomí hluboce zakořeněn.

Tato hra snad ani nepotřebuje představovat: mladá Viola je na moři odloučena od svého bratra Sebastiana, a aby mohla vstoupit do služeb vévody, který ji zachránil, převlékne se za muže. Bohatá hraběnka Olivie pak začne usilovat o Violu, zatímco Viola sama chová city k vévodovi.

Hned od začátku je jasné, že nás čeká neotřelé zpracování. První tři minuty tvoří podmanivá exploze tance a pantomimy beze slov. Tento duch anarchie prostupuje celým večerem, a i když ne každý nápad vyjde na stoprocent, sálá z něj originalita a kreativita, díky které nikdy nevíte, co přijde v dalším okamžiku.

Kostýmy od Giulie Scrimieri jsou naprostou vizuální lahůdkou; hýří klaunskými barvami a bizarními detaily. Dokonce i u krásné Olivie v podání Lucy Laingové najdeme nádech Mrtvé nevěsty, zatímco Tobyho partička výtržníků vypadá jako královská rodina vytažená přímo z balíčku karet.

Pohybová stránka inscenace je fantastická. Komické vrcholy představení (scéna s intrikány schovanými v křoví nebo Antoniovy „žluté podvazky“) získaly díky chytré režii a fyzické komice nový náboj. Přehnaná gestikulace působila rušivě snad jen v úvodní scéně, kdy část ansámblu v pozadí předváděla gymnastické kousky.

Manická energie inscenace sice přinesla skvělé kostýmy a scénografii, ale občas vedla k určitému přehrávání. Příkladem může být démonický a groteskní Šašek Lawrence Boothmana. Vzhledem k tomu, že většina postav byla pojata jako klauni (ostatně celá produkce je inspirována cirkusem), nezbylo Šaškovi nic jiného, než se stylizovat do role jakéhosi přemotivovaného šílence. Boothmanův přirozený šarm, charisma a skvělý zpěv to většinou zachránily; ve svých nejlepších momentech mi připomínal Alana Cumminga v roli Kabaretiéra. Místy však jeho projev působil až příliš exaltovaně – zejména během výslechu Malvolia ve stylu amerického moderátora herních show, což byla jedna z inovací, která úplně nezafungovala.

Celkově šlo o skvělý týmový výkon talentovaného obsazení. Viola Elly Garlandové byla sympatická a jemná a měla výbornou chemii s Olivií Lucy Laingové. Andrew Seddon byl v roli Malvolia patřičně ubohý, i když nebyl vykreslen natolik nesympaticky, aby divák cítil zadostiučinění z jeho potrestání.

Caroline Shortová předvedla suverénní výkon jako nenápadně intrikující Marie a Siru Ondřeji v podání Anguse Howarda nechyběla po celou dobu rozvaha i vtip. Zmínku si zaslouží i Tobyho veselá parta vtipálků – jejich mimika a smysl pro dramatické napětí v pozadí scény byly nepřehlédnutelné a i z menších rolí udělaly něco speciálního.

Jenny Gambleová zjevně neměla na scénu k dispozici obří rozpočet, ale výsledek je chytrý i kreativní. Využití improvizovaného boxovacího ringu a ostré projekce na bílý závěs vdechly druhé polovině představení život. Skladatel Adrian York obohatil scénář o nové hudební motivy, které do hry skvěle zapadaly; upřímně jsem kolikrát ani nepoznal, co je původní a co jeho práce! Závěrečná taneční sekvence byla nesmírně zábavná a zakončila večer pořádným třeskem.

U osvědčených klasik, jako je Večer tříkrálový, se málokdy stává, že odcházíte s pocitem, že jste viděli něco skutečně nového. Ať už to dopadlo lépe, či hůře (většinou lépe), soubor Pell Mell se do látky zakousl kreativně a vytvořil živou, energickou inscenaci, kterou v této podobě v Globe rozhodně neuvidíte.

Večer tříkrálový se hraje v divadle Space Theatre až do 12. srpna 2015.