RECENZE: United We Stand, CLF Art Café ✭✭✭✭

Neil Gore a William Fox v inscenaci United We Stand. United We Stand CLF Art Café, Bussey Building, Peckham

2. 11. 2015

4 hvězdičky

Koupit vstupenky

Společnost Townsend Productions si vybudovala silné jméno v oblasti politického divadla. Jejich nejnovější hra se nyní uvádí v Peckhamu souběžně s výstavou věnovanou jejímu tématu – celostátní stávce stavebních dělníků v roce 1972 a následnému stíhání a uvěznění několika jejích vůdců. Autorem je Neil Gore, který v tomto projektu zúročil své zkušenosti s adaptacemi her pro dva herce, které jsme mohli nedávno ocenit v jeho zpracování příběhu tolpuddleských mučedníků (Tolpuddle Martyrs) nebo v kuse Ragged Trousered Philanthropists. Stejně jako předchozí produkce, i tato se nyní vydala na celostátní turné.

Zatímco stávky horníků v 70. a 80. letech či třídenní pracovní týden jsou v britském povědomí stále živé, o velké stávce stavebních dělníků z léta 1972 se to říct nedá. Tehdy na dvanáct týdnů složilo nástroje tři sta tisíc dělníků, aby bojovali za vyšší mzdy a lepší pracovní podmínky. Je nezpochybnitelným faktem, že se v té době na stavbách téměř nehledělo na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a že mzdy stlačoval systém subdodávek (tzv. „lump sum“), který zaměstnavatelům umožňoval neplatit odvody a nemocenské dávky. Stávka byla v zásadě úspěšná, a to především díky strategii „létajících hlídek“ (flying pickets), které se přesouvaly ze stavby na stavbu.

Asi pět měsíců po jejím skončení bylo čtyřiadvacet vůdců stávky obžalováno u korunního soudu v Shrewsbury na základě často archaických zákonů a tři z nich byli posláni do vězení za závažné trestné činy spiknutí za účelem zastrašování a rvačky. Hra se zaměřuje na osudy dvou z nich – Dese Warrena, který již zemřel, a Rickyho Tomlinsona, kterého dnes veřejnost zná především jako slavného herce ze sitcomů. Od roku 2006 probíhá kampaň za očištění jmen odsouzených a tato inscenace je její součástí. Po skončení představení zůstalo publikum v sále, aby si vyslechlo projevy Lena McCluskeyho, generálního tajemníka odborového svazu Unite, a Toma Watsona, tehdejšího místopředsedy Labouristické strany, a také další písně ve folkovém duchu pod vedením hudebního režiséra Johna Kirkpatricka.

Neil Gore a William Fox v dramatizaci United We Stand. Foto – Amy Yardley

I když šlo jednoznačně o politickou událost, fungovala i jako drama? Politické divadlo musí balancovat na tenké hraně mezi pravdou, že každé divadlo je svým způsobem politické, a nebezpečím didaktického mentorování bez plastických postav a života mimo samotnou „věc“. Celkově se textu i oběma hercům podařilo tuto rovnováhu udržet a prostřednictvivím hudby, komiky a virtuózního střídání rolí si získat naši intelektuální i emocionální pozornost.

Scéna Amy Yardley byla úsporná, ale funkční: jednoduché lešení s plakáty na jedné straně a obložením pro scény ze soudní síně na straně druhé. K tomu pár beden, čajových truhel a zpětný projektor, který v intervalech promítal zrnité záběry ze stávek, obraz Teda Heatha a dalších osobností 70. let. Zbytek práce ležel na hercích a hudebnících – opět Neilu Goreovi a Williamu Foxovi. Oba ztvárňují množství rolí, ale Gore se ujal především postavy Tomlinsona a Fox představoval klíčovou a tragickou postavu Dese Warrena, kolem něhož se celé drama točí.

Herci se svého úkolu zhostili s obrovskou energií a nasazením. V tomto typu divadla potřebujete vtáhnout diváky do děje a bourat čtvrtou stěnu, což se dařilo zejména Foxovi, aniž by tím utrpěla kontinuita jeho postavy. Hudba byla další silnou stránkou – oba herci skvěle zpívali a doprovázeli se na kytary různých velikostí. Neexistuje rychlejší způsob, jak oživit atmosféru 70. let, než skrze dobovou hudbu. Některé z nejlepších momentů večera nastaly, když hudba a text evokovaly tehdejší idealismus a aktivismus v kontrastu s vyloženě nejistou a nepřesvědčivou reakcí tehdejších autorit.

Režisérka Louise Townsend vnesla do děje spoustu přirozeného pohybu a odlehčených komických prvků, které vyvažovaly temnější linii o spiknutí vlády, policie, zaměstnavatelů a justice. Nechyběly ani určité karikaturní prvky – ty jsou nezbytné, když potřebujete složitý příběh zhuštit a zjednodušit, aby vyniklo ponaučení. Ústřední role však byly vykresleny přesvědčivě – viděli jsme Warrenovo charizma a suchý humor i Tomlinsonovy organizační schopnosti a morální zápal. Postavy jsme poznali i jako lidi mimo kontext stávky. Povedené byly i vedlejší role, zejména Goreův úlisný odborový vyjednavač, až příliš ochotný k ústupkům, jen aby ochránil odborovou pokladnu.

William Fox a Neil Gore v United We Stand. Foto: Amy Yardley

Teze o obrovském spiknutí establishmentu mě sice úplně nepřesvědčila – i podle tohoto vyprávění působily úřady spíše chaoticky a v panice. Ale bez ohledu na politické sympatie jsou zde jasné důkazy o zjevné nespravedlnosti a právních nesrovnalostech, které ospravedlňují přetrvávající hněv i současnou kampaň. Zejména v případě Warrenovy předčasné smrti, kterou pravděpodobně urychlilo podávání koktejlu drog známého jako „liquid cosh“ (tekutý obušek) během jeho pobytu ve vězení. Drama to evokuje bez zbytečného patosu a ukazuje vysokou lidskou cenu, kterou aktéři museli zaplatit.

První polovina hry měla slabší chvilky, kdy nezbytný výklad nebyl podložen dostatečnou akcí; v některých momentech, například při dlouhé parodii na televizní soutěž, působily dramatické mechanismy poněkud těžkopádně. Jakmile jsme se však v druhé polovině přesunuli k temnějším pasážím, formát získal na logice a napětí, které bylo naprosto strhující. Scéna výslechu a vypjaté dialogy v soudní síni vyvolaly v publiku hluboké soustředění. Závěrečné řeči, které Tomlinson a Warren pronesli po svém odsouzení, přednesli herci doslovně – jde o skvělé texty, které patří do každé antologie moderního politického řečnictví.

Oscar Wilde kdysi vtipkoval, že problémem socialismu je, že zabírá „příliš mnoho večerů“. Tato skepse se v dnešní době cynismu vůči politice vztahuje na všechny strany. United We Stand je působivým vyvrácením tohoto pohledu a potvrzením trvalé hodnoty politického divadla. Díky kombinaci morálního zápalu, silného příběhu, působivé hudby a sebeironického humoru jde o strhující večer, který si zaslouží respekt.

Inscenace United We Stand se hraje v CLF Cafe do 14. listopadu 2015.