Průvodce LGBT+ představeními na festivalu Edinburgh Fringe

Paul T Davies se ohlíží za výběrem toho nejlepšího z LGBT tvorby na festivalu Edinburgh Fringe 2018.

Než se vydáte na festival Edinburgh Fringe, vyplatí se smířit se s jedním faktem: NIKDY neuvidíte všechno, co máte na seznamu přání. Spousta představení se bude krýt a pokud se neumíte naklonovat nebo nevlastníte stroj času, nikdy se po městě nebudete pohybovat dost rychle! Pro LGBTQ návštěvníky je tu však připraveno množství děl, která by měla odrážet váš vkus a zájmy napříč všemi aspekty queer života. V regionálních divadlech, a dokonce i v mainstreamu, se stále neuvádí dost her odrážejících životy lidí s netradiční sexualitou, takže tento festival je ideálním místem, kde můžete zhlédnout nové texty a inscenace, které se zamýšlejí nad queer životem a oslavují ho. Zde je jen malý výběr z dostupné nabídky.

Forget Me Not – Sophie a Anna Významnou událostí, kterou stojí za to vyzdvihnout, je projekt Army@TheFringe. Ten ve spolupráci se scénou Summerhall zkoumá LGBT život vojáků v minulosti i současnosti ve dvou inscenacích uváděných v jejich sídle v Hepburn House. Sophie May Nichols a její partnerka Anna Iris, které vedou britsko-islandskou divadelní společnost Rokkur Friggjar zaměřenou na novou dramatiku, queer a politické divadlo, uvádějí v rámci programu svou nejnovější hru Forget Me Nots. Nichols k tomu říká: „Army@TheFringe nám dává šanci vyprávět lidem o odvrácené straně důležitého momentu islandské historie. Během druhé světové války tvořili až polovinu mužů v zemi britští vojáci, což vedlo k mnoha milostným aférám. Říkalo se tomu ‚Situace‘. Mnohé se odehrály mezi muži a ženami, jiné ale mezi muži – o čemž se dodnes mluví jen zřídka. Forget Me Nots vypráví o mladém Islanďanovi, který se zaplete do ‚Situace‘, když se zamiluje do britského vojáka.“

Cezary Goes To War Druhá produkce, Cezary Goes to War, je kouskem polského queer divadla inspirovaným režisérovými vlastními vzpomínkami na armádu. Inscenace získala cenu za nejlepší umělecký tým na festivalu Divine Comedy 2017 v Krakově a vznikla za podpory Polského kulturního institutu. Program Army@TheFringe podpořilo také Army LGBT Forum. Major Rob Ridley, předseda Army LGBT+ Forum, uvedl: „Je skvělé vidět, že se v letošních produkcích Army@TheFringe zkoumá taková rozmanitost. Ušli jsme kus cesty!“

Gayface Scéna The Space se zdá být místem s vysokou koncentrací LGBT představení. V The Space na North Bridge (venue 36) najdu soubor The Orange Works se dvěma hrami Iana Tucker-Bella. Mrzelo mě, že mi loni uteklo From Today Everything Changes, takže jsem rád, že se vrací s touto hrou o Chrisovi, který po třiceti letech manželství ovdoví a v šedesáti projde coming outem. Starších gayů v dramatu moc neuvidíte, takže si tohle tentokrát nenechám ujít. Hra se střídá s novinkou Trans Pennine, která se hraje ve stejných prostorách a vychází ze skutečných událostí. Rodinné neshody, genderová identita a kempy pro karavany – co víc si přát? Trans vztahy zkoumá také romantická komedie Gender of Attraction v space@Venue45. Zpět na North Bridge se hraje Gayface od Seeing Other People Productions, komedie o gay herci v „hetero“ roli, který musí režiséra přesvědčit o své heterosexualitě. Pravděpodobně nejvíce queer znějícím kusem je v Space on the Mile (venue 39) The Importance of Being Earnest v podání „tří po*raných queerů a kachny“! Přeberte si to, jak chcete! Scény The Space se zkrátka zdají být dobrým startem pro objevování LGBTQ her.

Miluji dramatika Toma Wellse, hlavně pro jeho hru Jumpers For Goalposts, která byla podle mě nejlepší britskou gay komedií od dob Beautiful Thing. Jeho novinka Drip se hraje týden v Roundabout@Summerhall. Drip je hudební komedie pro jednoho herce o patnáctiletém klukovi, který se přihlásí do historicky prvního týmu synchronizovaného plavání v Hullu, přestože neumí plavat. Je to příběh o hrdosti, přátelství a o tom, jaké je to být queer teenagerem v Hullu. Ano, to zní přesně jako Tom Wells! Chystáme se také na Leviticus, zajímavě znějící hru o lidech, kteří přežili konverzní terapii, uváděnou v Zoo Charters (Venue 124). Dalším tipem je Fronting, oceněná inscenace z loňského dublinského divadelního festivalu o mladíkovi s čerstvou diagnózou HIV. Hraje se v The Pleasance, kde najdete mnoho dalších LGBTQ titulů. Vysoko na mém seznamu je Love Song to Lavender Menace, gay romantická komedie z 80. let o legendárním radikálním lesbickém, gay a feministickém knihkupectví ve Skotsku (Summerhall, venue 26). V podobném duchu se nese i Really Want To Hurt Me od Flaming Theatre, hra o dospívání gaye v 80. letech, která měla úspěch v londýnském Old Red Lion (Assembly Hall, venue 35).

Gypsy Queen Velký ohlas si zaslouží návrat hry Gypsy Queen (Assembly George Square, venue 17), fantastického kusu o gay boxerech a homofobii ve sportu, kterému jsem loni dal 4 hvězdičky. Od té doby je hra na turné a zdá se, že ještě nabrala na intenzitě – diváci ji milují! Možná se na ni vypravím znovu. V Assembly George Square se také hraje Free and Proud, která má před festivalem skvělé ohlasy. Hakeem je Nigerijec v Americe, Jeremy je bílý a privilegovaný; když udeří katastrofa, vydávají se do minulosti, aby pochopili přítomnost v tomto zkoumání moderního manželství.

Sirens Pro ty, kdo hledají „L“ z LGBT, doporučuji kabaretní performerku Ella Jean (Fireside, venue 75). Mou zvědavost vzbudilo i představení (even) HOTTER v Bedlam Theatre (venue 49), dokumentární hra založená na rozhovorech s ženami a trans lidmi ve věku 13–97 let. Spojení LGBT a fyzického divadla (v mých očích vždy plus) nabízí How To Be Amazingly Happy od Victorie Firth v Pleasance (Venue 33). Tamtéž uvádí soubor Zoo Co hru Sirens, ve které jsou v roce 2018 na pláž v Hastingsu vyplaveny tři sirény – v době, kdy už nahé sezení na útesech není zrovna v módě! Každý muž, který uslyší jejich hlas, stále okamžitě zemře. Tato inscenace se znakovým jazykem a titulky ukazuje genderovým očekáváním vztyčený prostředníček.

Velma Celli v Iconic – stručná historie dragu. Foto: Scott Rylander Co se týče kabaretu, rozhodně si nenechám ujít famózní show Le Gateau Chocolat: ICONS. Tato hvězda v lycře milující operu interpretuje ikony od Pavarottiho po Whitney – a má naprosto neuvěřitelný hlas (Assembly George Square Gardens, venue 3). Zajímavé je, že uvádí také dětské představení Duckie, svou verzi o ošklivém káčátku v Summerhall – to mě láká! V duchu ikon pokračuje i drag superstar Velma Celli s Iconic- A Brief History of Drag. Zapomeňte na lip-sync, tohle se zpívá naživo s kapelou a zazní hity z muzikálů v podání oceňované umělkyně z West Endu (Assembly Checkpoint). V Assembly George Square Gardens se hraje také Jonny Woo’s All-Star Brexit Cabaret, kde legendární drag performer spojil síly se skladatelem Richardem Thomasem (držitelem ceny Olivier), aby vytvořili „flitry posetý muzikál vytržený přímo z novinových titulků“.

Pamatujte na to, co jsem psal v úvodu – není možné vidět všechno, takže ani já nestihnu vše výše zmíněné. Projděte si web Fringe a použijte rozšířené vyhledávání pro sekci LGBT, abyste našli kompletní nabídku. Vím, že jsem toho spoustu vynechal, ale můžete mi poslat podrobnosti a zkusit mě na svou show nalákat na adrese paul@britishtheatre.com.