ROZHOVOR: Tom Stocks – zakladatel iniciativy Actor Awareness

Není to tak dávno, co jsem četla článek, ve kterém Dame Judi Dench vyjádřila obavy, že herecký talent pohřbívá majetková segregace. Zdá se, že ti, kteří si nemohou dovolit studium na prestižní herecké škole, nebyli přijati nebo se rozhodli pro klasické univerzitní vzdělání, jsou v tomto odvětví odsouváni na vedlejší kolej. Jak tedy můžeme dosáhnout změny, aby náš obor nabízel spravedlivou příležitost všem bez ohledu na zázemí?

Poháněn nerovností a nedostatkem rozmanitosti, které jsou v uměleckém průmyslu tak rozšířené, spustil Tom Stocks kampaň „Actor Awareness“. Jejím cílem je bojovat za to, aby herci z méně privilegovaného prostředí měli stejné možnosti jako ti se silným finančním zázemím. Schovaní ve studiích Spotlight před větrem, který odfoukl iluzi léta, jsem se s Tomem setkala před večerem krátkých her na téma „Ženy“, abych zjistila, jak daleko se jeho kampaň posunula a jak dlouhou cestu musí průmysl ještě urazit, než si budou společenské třídy rovny a hlavním motorem bude talent.

Ahoj Tome! Co tě vlastně vedlo k založení této kampaně?

TS:   Dvakrát mě přijali na E15 (East 15 Acting School), ale pokaždé jsem musel nástup odložit, protože jsem si to prostě nemohl dovolit. První rok jsem pracoval 50 hodin týdně jako kuchař, a stejně to nestačilo. Podruhé jsem se snažil dřít nonstop, a i s drobnou pomocí odjinud jsem na školné stále neměl. Začal jsem o tom psát blogy a lidé reagovali, že se s tím musí něco dělat. Nevěděl jsem, kde začít, ale uvědomil jsem si, že na stejné lodi je spousta lidí. Tak mě napadlo, že se pokusím věci změnit – a tak vzniklo Actor Awareness. Neměl jsem žádné peníze, které bych do kampaně vložil, tak jsem vsadil na sociální sítě. Začalo to hashtagem a pak jsem si pronajal Phoenix Artist Club pro naše první setkání. Od té doby se to rozjelo.

Tom Stocks Bohužel jsi na E15 nikdy nenastoupil, ale vystudoval jsi Newport University. Jak tě podle tebe univerzita připravila na praxi v porovnání s tím, co nabízejí herecké školy?

TS:   Univerzitní vzdělání je mnohem akademičtější. Hlavní rozdíl vidím v tom, že na herecké škole máte závěrečnou přehlídku (showcase), kam chodí agenti. Na univerzitě jsme showcase sice měli, ale žádný agent nedorazil. U univerzity vám sice na konci zůstane dluh, ale aspoň vám pomůže stát, zatímco herecké školy jsou soukromě financované.

Během studia jsem si všiml, že místní divadlo dává pantomimu „Robin Hood“. Chtěl jsem se zapojit. Dělali konkurz na neplacené role, ale řekl jsem si, že uvidíme. Nabídli mi jednu z hlavních tanečních rolí. Došlo to do bodu, kdy jsem studoval, pracoval a zkoušel pantomimu. Vysvětlil jsem souboru, že jelikož role není placená, nemůžu hrát každý večer. Musel jsem stíhat školu i práci, abych se uživil. Nakonec mi nabídli plný plat, když odehraji všechna představení, tak jsem na měsíc odešel z práce. Mezi zkouškami na pantomimu jsem o poledních pauzách trénoval na univerzitní showcase – byl to pořádný kolotoč. Byla to skvělá zkušenost, protože jsem získal první profesionální angažmá a další rok mi nabídli roli znovu, což mou kariéru nakoplo.

Myslíš, že univerzitní kurzy mají budoucnost, pokud jsou jako akreditovaná místa výuky přehlíženy?

TS:   Nemyslím si, že je to chyba univerzit. Je to spíš o snobismu některých agentů a lidí, kteří tento průmysl vedou. Když přijdete na konkurz a řeknete, že máte školu z univerzity, ohrnují nad tím nos. Je třeba změnit vnímání těchto kurzů. Netvrdím, že každá univerzita bude úžasná, to ne, ale od té doby, co skončilo Drama UK, které dohlíželo na herecké školy... je sice smutné, že už neexistují, ale zároveň je to příležitost se zeptat: „Proč musíte jít na hereckou školu, abyste mohli v tomhle oboru pracovat? Proč nemůže být univerzita na seznamu 20 elitních akreditovaných škol?“ Musíme přestat být tak zaměření jen na Londýn.

Na čem je podle tebe náš obor založen víc než na talentu a co mohou castingoví režiséři a další profesionálové udělat pro změnu? Jsi například zastáncem otevřených konkurzů?

TS:   Je to o mnoha věcech, ale momentálně se zdá, že hlavní vstupenkou jsou peníze. Na hereckou školu se prostě nedostanete, pokud nemáte na školné, jako jsem neměl já, takže musíte hledat jinou cestu. Pro mě to bylo Actor Awareness, ale ne každý může založit kampaň.

Mám pocit, že otevřené konkurzy se často dělají jen proto, aby to vypadalo spravedlivě, ale jde čistě o reklamu. Občas z nich vzejde něco skvělého, ale dost často mám pocit, že role už jsou obsazené a hercům jako já se jen dává falešná naděje.

Taky si nemyslím, že placené workshopy vždycky fungují. Štve mě to. Proč byste měli platit 50 liber za to, že potkáte castingového režiséra, položíte mu pár otázek a v podstatě si zaplatíte za jeho názor? Můj názor může být stejně dobrý jako jeho. Hodně lidí si myslí, že si jich na workshopu všimne agent, a někdy se to stane, ale většinou ne. Pokud už jdete na workshop, zaplaťte si za něco, co vám skutečně něco dá do praxe, ne jen za něčí subjektivní dojem. Pokud nedostanete zpětnou vazbu, jakou hledáte, může vám to zničit sebevědomí, protože si začnete myslet, že nejste dobří. Ale vy jste! Jen si to ten konkrétní člověk zrovna nemyslí. A víte co? Jsou tisíce dalších režisérů, kteří si nejspíš budou myslet opak. Přestaňte být v tomhle průmyslu roboty a buďte sami sebou. Na konkurzy nechodím v černém, protože to neukazuje mou osobnost. Klidně jdu v teniskách a popravdě, už mi to jednou roli vyneslo. Nezkoušejte hrát určitým způsobem jen proto, že vám to poradil nějaký castingový režisér. Moc se bojíme zkoušet věci jinak, aby se to náhodou někomu nelíbilo.

Taky nemůžete být hercem bez profilu na Spotlightu, což je paradox, protože abyste tam mohli být, musíte mít buď akreditovanou školu, nebo tři profesionální zářezy v životopise. Je to začarovaný kruh. Jak se dostat do oboru bez herecké školy, a jak bez ní získat profesionální kredity, pokud nezačnete uvažovat kreativně? Spousta hereckých škol učí zastaralé věci a snaží se vás dostat rovnou do West Endu. Proč se neučí divadlo ve vzdělávání (T.I.E.), se kterým přitom spousta lidí začíná? Proč lidi neučíme tvořit si vlastní věci a nepodporujeme psaní her? To je dnes klíčové – vytvořit si vlastní příležitost, využít platformy jako naše večery krátkých her a dostat se tak před agenty.

Vaše večery krátkých her (scratch nights) mají velký úspěch. Jak se od té první akce rozrostly?

TS:   Na náš první večer na téma „Dělnická třída“ jsme dostali asi 20 textů od autorů. Teď jich dostáváme čím dál víc; na tohle „ženské“ téma jsme jich přečetli přes 100. Konají se každé dva měsíce a letos jich máme v plánu 7 nebo 8. Mezery se snažím vyplnit filmovými večery, které budou tak 3krát až 4krát do roka.

Máme už asi pět her, které se z původních 15minutových kousků rozrostly v celovečerní představení uváděná v Londýně i po celém Spojeném království, což je skvělé! Některých herců se ujali agenti; trvalo to dlouho, než jsme se sem dostali, ale funguje to. Dnes večer na „Ženy“ dorazí čtyři agenti, takže je kolem toho skvělá atmosféra. Teď pořádáme naše večery přímo v Spotlight Studios a jsme v podstatě jediný „scratch night“ v Británii, který hercům platí, takže rosteme a zlepšujeme se.

„Celý svět je jeviště, ale ne všichni hráči jsou si rovni“ – to je motto tvého nového dokumentu o hercích z dělnického prostředí. Kdy se můžeme těšit na premiéru a kde ho uvidíme? TS:   Natáčení už skoro končí, takže v létě by to mělo být hotové – moc se těším! Nepůjde to online ani do televize, ale budeme dělat soukromé projekce po celé Británii, v Londýně, Manchesteru a kdekoli jinde. Určitě se přihlásíme i na festivaly a možná to promítneme i na hereckých školách. Chceme kolem toho udělat co největší rozruch a vyvolat debatu. Debatovalo se už hodně, ale já chci dosáhnout změny a ukázat lidem, jaká je realita. Když mě ten nápad napadl, nebylo to ani tak pro lidi z branže, jako spíš pro širokou veřejnost, aby pochopili, čím si herci, scenáristé a režiséři musí procházet. Člověk se nedostane do seriálu Coronation Street jen tak pro nic za nic; je to těžká cesta a to chci, aby lidé pochopili. Podporu nám vyjádřila řada známých tváří, svůj názor připojili třeba Maxine Peake, John Challis (hvězda filmu Only Fools & Horses), Christopher Ecclestone, Sam West nebo Andrew Ellis. S touto kampaní jsi zašel až do Westminsteru a jednal jsi s Labouristickou stranou. Jak k tomu došlo a o čem se zatím mluvilo?

TS:   Dozvěděl jsem se o kampani s názvem „Acting Up“ a chtěl jsem se zapojit. Rozeslal jsem e-maily spoustě lidí z Labouristické strany, až se mi konečně někdo ozval. Měli jsme schůzku, kde mi vysvětlili postup. Pořádají takzvaná „slyšení“, kam zvou lidi z oboru, aby popsali situaci, než s tím začnou něco dělat. Jakmile to skončí, proběhne politická schůzka, kde se všechny důkazy sepíší a projedná se, jak je zahrnout do vládního programu; nakonec to půjde do parlamentu. Byl jsem u prvního slyšení, podal jsem výpověď a uvidíme, co se bude dít. Lidé, kteří to vedou, jsou velmi akční a opravdu chtějí změnu. Aspoň se to konečně dostalo na vládní úroveň.

Co bys poradil těm, kteří dělají zkoušky na hereckou školu, ale nedostanou se, nebo si ji nemohou dovolit z finančních důvodů?

TS:   Na univerzitě se mi líbilo, že jsem se naučil tu akademickou stránku věci. Na herecké škole získáte praxi, což je úžasné, ale co jsem slyšel, o dramaticích a kontextu se toho moc nedozvíte. Pokud nemáte na hereckou školu, udělal bych si univerzitu a pak zkusil magisterské studium na herecké škole. Pak máte to nejlepší z obou světů. Nezadlužujte se zbytečně. Pokud herectví náhodou nevyjde, aspoň máte diplom, o který se můžete opřít. Pokud se do školy nedostanete a na univerzitu nechcete, najděte si partu stejně zapálených lidí a začněte tvořit sami. Udělejte si showcase a pozvěte co nejvíc lidí. Dělejte vše pro to, abyste si vybudovali dobrou pověst, protože to v tomhle oboru znamená hodně. Vím, že to moc chcete, ale nebuďte zoufalí. Buďte zapálení, ale trpěliví. Herecká škola není alfa a omega všeho, jen musíte víc hledat jiné cesty. Oslovujte lidi, networkujte. Momentálně je to víc o tom, koho znáte, než co znáte. Přestěhoval jsem se do Londýna a nikoho jsem neznal. Buďte drzí. Co nejhoršího se může stát?

ZJISTĚTE VÍCE O ACTOR AWARENESS