RECENZE: 110 In The Shade, divadlo Ye Olde Rose and Crowne ✭✭✭✭

110 In The Shade

Divadlo Ye Olde Rose and Crowne

12. května 2017

4 hvězdy

Rezervovat vstupenky

Už od své premiéry v roce 1963 se tento broadwayský následovník nesmrtelného muzikálu „The Fantasticks“ od stejné autorské dvojice snaží prosadit v běžném repertoáru. Má za sebou několik významných uvedení, naposledy v New Yorku v režii Lonnyho Price, kde v hlavní roli Lizzie Curry zazářila Audra McDonald. Prostředí amerického venkova si získalo oblibu u regionálních scén v USA, ale hřejivá atmosféra díla u nás zatím ledy neprolomila. Proč? Přitom jde o skvěle vystavěnou hudební komedii, která moderním pojetím cílí na hlavu i srdce. Obsahuje 18 vytříbených hudebních čísel z pera Harveyho Schmidta (hudba) a Toma Jonese (texty). Scénář N. Richarda Nashe je chytrou adaptací jeho vlastní divadelní hry „Obchodník s deštěm“, která se stala legendárním filmem s Katharine Hepburn jako Lizzie a Burtem Lancasterem v jedné z jeho nejpoutavějších rolí jakožto titulní „podvodník“ Starbuck. K tomu přičtěte nenáročnou inscenaci s minimálními požadavky na kostýmy a scénu. Tak proč tento kus nevídáme na jevištích častěji?

Netuším. Tento týden jsem na něm byl dvakrát a náramně jsem se bavil. Díky walthamstowské scéně Rose and Crowne se Andrewu Yonovi podařilo sestavit špičkový tým, který tomuto dílu konečně dopřál uznání, o něž usiluje. Randy Smartnick, jenž titul zná z amerických produkcí, se sem vrací jako režisér a servíruje plynulé představení s jasným vyprávěním a potřebnou lehkostí. Je pravda, že v delších scénách první poloviny by prospělo více promyšlených akcí, ale jeho důraz na klid a soustředění na (na poměry muzikálu) mimořádně dobře napsané dialogy funguje nejlépe v kratším druhém dějství. Jeho osvědčená spolupracovnice, choreografka Kate McPhee, dorazila z Riviéry, aby rozhýbala hudební čísla s brilantní přesností a citem. Její pohyb vychází z motivické povahy partitury, kdy jednotlivé fráze přesně kopírují hudební nápady. Nutno říct, že partitura je v tomto ohledu výjimečná – přímo si říká o inteligentní choreografii, a ve Walthamstow se jí díky McPhee, která ví, jak z tanečníků dostat to nejlepší, také dostalo.

Po hudební stránce má vše pod palcem rezidentní dirigent Aaron Clingham. Se svou kapelou – Jade Cuthbert (housle), Catriona Cooper (viola), Dominic Veall (violoncello), Ashley Blasse (kytary a banjo) and Janette Williams (perkuse) – si v tomto ambiciózním zvukovém světě doslova libuje. V bujném a zárověň lehkém oparu éterických sborů, dupavých lidovek, lyrických balad a svěžích varietních čísel neustále cítíme vliv Aarona Coplanda a Samuela Barbera. Je zde jasná vazba na „Americanu“ Dicka Rodgerse, ale působí to, jako by autorská dvojice Rodgers a Hammerstein prošla mlýnkem na maso u Nadii Boulanger. To, co z něj vypadlo, je přepracováno, přetvořeno a k našemu potěšení ogrilováno na otevřeném ohni.

Herecký soubor si to všechno viditelně užívá. Newyorčanka Laurel Dougall, žijící v Británii už dvanáct let, dojemně ztvárnila prostou, ale rázovitou obyvatelku Západu. Hlasově i výrazově dokáže být mnohem dravější, než se zde projevuje, a možná bychom těchto poloh mohli v průběhu příběhu vidět více. Podobně roli šarlatána Starbucka, který slibuje déšť vyprahlé zemi za stovku dolarů, hraje Daniel Urch – na postavu, která vyžaduje větší váhu a autoritu, působí až příliš mladě a lehce. Oproti tomu Lizzina rodina působí mnohem zemitěji. Otec H.C. (Christopher Lyne vyzařující zkušenost a přirozenou autoritu – ten OPRAVDU ví, jak s dialogem pracovat), panovačný starší bratr Noah (David West se silným hlasem i postavou dává jasně najevo, že by mu slušela i mnohem větší scéna) a roztržitý mladší bratr Jimmy (kouzelná komediální kreace Juliana Quijana). Na všechny dohlíží zachmuřený šerif File (Nick Wyschna s hřejivým barytonem, který krásně kontrastuje s jeho mrzoutskou slupkou). Jimmy se dá dohromady s rozvernou Snookie Updegraff (skvělá Rebecca Withers); jejich duet „Little Red Hat“ ve druhém dějství je jedním z vrcholů show a přináší dávku humoru právě ve chvíli, kdy děj začíná vážnět.

Ansámbl doplňují další barvité postavy: manželé Copelandovi (Mikey Wooster a Amy Christen-Ford) a Curtisovi (zdánlivě upjatí, ale ve skutečnosti dosti rozverní Craig Nash a Natalie Durkin), spolu se Sammie-Sue Miller (Francesca Pim) a Philem Mackeym (Henry Roadnight). Detailní a nápadité pojetí i těchto vedlejších rolí jasně ukazuje, že Smartnick umí v inscenaci najít rozmanitost, zejména když vsadí spíše na humor než na melodrama.

Zbývá už jen zmínit velkolepé otevřené prostory vyprahlé krajiny, které vykouzlila scénografie Joany Dias. Nekonečné oranžové a rezavé pláně s hospodářskými budovami pod vybledlou modrou oblohou fungují skvěle v denních i nočních scénách. Vizuál doplňují výborné kostýmy, jejichž barevnost dává příběhům postav jasné kontury. Chvílemi to působí jako sledovat muzikálovou verzi „Malého domku na prérii“. Pokud k těmto prostým lidičkám přistoupíme se stejnou nevinností a upřímností, nemůžeme se splést.

Hraje se do 28. května 2017

Foto: David Ovenden

KOUPIT VSTUPENKY NA 110 IN THE SHADE