RECENZE: Sen noci svatojánské, Young Vic ✭✭✭✭

Anna Madeley (Helena) v inscenaci Sen čarovné noci © Keith Pattison Sen čarovné noci

Young Vic

Čtyři hvězdičky

Rezervovat vstupenky

V nové interpretaci režiséra Joea Hill-Gibbinse je Sen čarovné noci na hony vzdálený líbezným vílám a lehkomyslné romanci, kterou byste od tradiční inscenace čekali. Komprimovaný tvar do úderných dvou hodin nenabízí žádný šťastný konec, nýbrž svět v rozkladu, kde triumfovala nadvláda běsů a pozemští milenci odcházejí z lesního dobrodružství poznamenáni traumatem.

Vedle zrcadla přes celou zadní stěnu je nejvýraznějším prvkem scény podlaha pokrytá blátem, připomínající britský venkovní hudební festival po dešti. Zatímco v inscenaci Roberta Lepagea v Národním divadle z roku 1992 se s blátem pracovalo mnohem drsněji, zde působí toto „špinavé plátno“ spíše mimoděk a naznačuje, že divočina lesa je přítomna i v athénských scénách, které hru rámují.

John Dagleish (Lysandr) v inscenaci Sen čarovné noci © Keith Pattison

Temné tóny Shakespearova textu jsou zdůrazněny hned v úvodu, kdy se Egeus za podpory athénského vévody Thesea snaží donutit svou dceru Hermii k sňatku s Demetriem, kterého nemiluje, pod pohrůžkou smrti nebo klášterního zajetí. Její plán opustit vše a uprchnout se svou skutečnou láskou Lysandrem ohrozí její nejlepší přítelkyně Helena, která vše vyzradí Demetriovi, do něhož je sama zamilovaná.

Když čtveřice mladých lidí vstoupí do lesa a stane se obětí kouzel, propukne skrytá žárlivost a násilí v ostré hádky a potyčky, při nichž se vzájemně srážejí k zemi a perou v blátě. Cítíte zejména zoufalství Hermie v podání Jemimy Rooper, kterou její milenec náhle zavrhl kvůli nejlepší kamarádce; Hermia zůstává zlomená a téměř neschopná slova i poté, co je v lese údajně nastolen řád. S Annou Madeley jako Helenou, Johnem Dagleishem jako Lysandrem a Oliverem Alvin-Wilsonem jako Demetriem se zdá, že tyto čtyři postavy čeká jen další trápení, a to i přes rychlé svatby po návratu ke dvoru.

Herecký soubor inscenace Sen čarovné noci v divadle Young Vic © Keith Pattison

Hněv a svár prostupují i světem nadpřirozena, kde Michael Gould plynule přechází z role Thesea do Oberona a Lloyd Hutchinson se proměňuje z tyranského Egea v komicky flegmatického Puka. Anastasia Hille je důstojnou Hippolytou, která si v podpatcích vykračuje blátem, a naprosto nedůstojnou Titanií, když se v něm válí s Klubkem (Leo Bill), jenž má na hlavě oslí masku a podává skvělý komediální výkon.

Klubko a ostatní řemeslníci přinášejí tolik potřebný smích, zejména při svém ztvárnění divadla o Pyramovi a Thisbe v závěrečné scéně, čímž téměř odvádějí pozornost od vyčerpaných milenců, kteří netečně přihlížejí v ústraní. Pod vedením Matthewa Steera v roli Petra Poříze se starají o většinu humoru, který v této verzi Shakespearovy komedie zbyl – od Douggieho McMeekina jako nesmělého Fortela až po Aarona Heffernana jako excentrického a pozornost strhujícího Píšťaly. Atmosféru nadpozemského neklidu dotváří jediná další víla na scéně v podání Melanie Pappenheim, jejíž křišťálově čistý koloraturní zpěv v aranži Harveyho Brougha připomíná divokost skrytou pod povrchem.

Matthew Steer (Petr Poříz) se souborem inscenace Sen čarovné noci v divadle Young Vic © Keith Pattison

Minimalistickou scénu s blátem namísto kulis vytvořil Johannes Schütz, herci vystupují v civilních kostýmech od Michaely Barth. Představení přináší několik invenčních nápadů a vhledů do této často uváděné hry, což se ostatně od režiséra, který pro inscenaci Něco za něco zaplnil jeviště Young Vic nafukovacími pannami, dalo čekat. I když se část humoru vytratila ve prospěch temnějšího ladění, jde o solidní inscenaci, která sice místy postrádá energii, ale o to více září v záblescích geniality.

Uvádí se do 1. dubna 2017.

REZERVOVAT VSTUPENKY NA SEN ČAROVNÉ NOCI