RECENZE: As A Man Grows Stronger, Jack Studio ✭✭✭

Tim Hochstrasser recenzuje novou hru Howarda Colyera As a Man Grows Stronger v brilantním podání Davida Bromleyho v Brockley Jack Studio Theatre.

David Bromley ve hře As A Man Grows Stronger. Foto: Tim Stubbs Hughes As a Man Grows Stronger

Jack Studio Theatre

3 hvězdičky

21. února 2019

Nová hra Howarda Colyera, napsaná pro jeden hlas a trvající něco málo přes hodinu, je podložena působivým výzkumem a skvěle interpretována Davidem Bromleym v inscenaci, která ho dovedně zasazuje do dobových reálií. Zároveň však otevírá, aniž by je zcela vyřešila, ošemetné otázky o tom, jak ztvárnit život a dílo umělce či spisovatele tak, aby oběma aspektům bylo učiněno za dost.

Hra nás seznamuje s životem a kariérou Itala Sveva, který strávil velkou část života v Terstu. Jeho osud překlenul devatenácté a dvacáté století a nebyl zdaleka snadný. Narodil se jako Žid, vzdělání získal v Německu a byl silně ovlivněn italskou kulturou a politikou, přesto nikdy nenašel plné přijetí u rakouské ani italské vlády, pod nimiž žil. Nevěděl přesně, kam patří, a nebyl nikdy plně přijat, natož pak Mussoliniho fašistickým režimem, který mu ztrpčil závěr života. Svevova dilemata ohledně vlastní identity jsou v mnoha ohledech velmi aktuální i pro naši dobu a právě v nenásilném hledání těchto paralel je tato hra možná nejúspěšnější.

David Bromley ve hře As A Man Grows Stronger autora Howarda Collyera. Foto: Tim Stubbs Hughes

Nechybí zde spousta jemného humoru, často na účet samotné postavy: jeho ostýchavost a bázlivost, neschopnost přestat kouřit (což se stává ústředním motivem hry) a odhodlání nenechat svou identitu pohřbít pod tíhou domácích či politických událostí. Je tu cítit i silný smysl pro absurdno, který se zřejmě promítal i do jeho literární satiry. Je vskutku bizarní, že strávil deset let života v londýnském Charltonu, kde dohlížel na výrobu speciální odolné barvy pro britské bitevní lodi – jejíž recepturu žárlivě střežila rodinná firma jeho manželky, a především jeho tchyně.

Nabízejí se zde paralely s Kafkovým životem, zejména v tom, jak se zdá, že svou relativní bezmoc tváří v tvář událostem proměňuje v literární personu. To vše poskytuje Davidu Bromleymu bohatý materiál k vytvoření zapamatovatelného obrazu nervózních a úzkostných rozporů v průběhu Svevova života. Zajímavý je také pocit, jak se v jeho mysli záměrně a dobrovolně stírá hranice mezi pravdou a fikcí jako způsob úniku před každodenním ponižováním a neúspěchy. Ostatně i jeho jméno je literárním vynálezem, který mu měl pomoci uniknout nálepkování ve vřící politice tehdejší doby. Vlastně nikdy zcela nevíme, nakolik můžeme tomu, co slyšíme, věřit.

Vše navíc komplikuje dlouhá prostřední pasáž popisující Svevovo přátelství s Joycem, který mu v Terstu dával lekce angličtiny a později se stal jeho věrným literárním zastáncem a obdivovatelem. Velká část toho je velmi zábavná a Bromley odvádí skvělou práci při zosobnění Joyce – nejen jeho přízvuku, ale i veškeré jeho nepraktičnosti a vznešené slovní ambicióznosti.

David Bromley ve hře As A Man Grows Stronger. Foto: Tim Stubbs Hughes. Colyer odvedl velmi zručnou práci při zpracování obrovského množství rozmanitých informací o Svevově životě a setkání s Jamesem Joycem, pro které našel věrohodný rámec. Ale právě ono zaměření na životní hádanky způsobuje, že se o samotném Svevově psaní dozvídáme příliš málo. Slyšíme něco málo o jeho poslední rozpracované hře a její trefné satiře na Mussoliniho falešné vzývání kultu mládí, ale vůbec nic o románu Zeno Cosini (Vědomí a svědomí Zena Cosiniho), který vzbudil Joyceův obdiv, ani o jeho dalších zásadních dílech. Ve skutečnosti se toho dozvíme více o Joyceovi jako spisovateli než o Svevovi. Přitom právě jako autor si Svevo zaslouží naši pozornost – byl nazýván „italským Proustem“ – a je proto škoda, že tento aspekt zůstal v pozadí. Možná je nutné se rozhodnout: buď dramatizovat život (který je skutečně zajímavý), nebo dílo, ale ne obojí dohromady. V tomto případě, protože se zabýváme autorem, nikoliv mužem činu, by nakonec mělo více záležet na tom díle. Přesto je tvůrčí zázemí inscenace prvotřídní. Malý prostor divadla v Brockley podnítil nápaditost na několika úrovních. Scénograf Karl Swinyard s detailní péčí evokuje dobovou přeplněnost spisovatelovy pracovny, přičemž ponechává dostatek zón pro pohyb, v nichž režisérka Kate Bannister vytváří plynulou atmosféru, čímž se vyhýbá statickým obrazům. Zvuk a osvětlení jsou zpracovány odborně: skutečně cítíme plynoucí čas, zatímco Svevo čeká buď na kamaráda s novinami, nebo na těžší krok úřední moci. Škála zvuků ulice a vzpomínek (včetně památného ztroskotání lodi) je vykreslena s hmatatelnou věrohodností – což je v malém prostoru často obtížné.

Ačkoli tedy hra plně neobhájí význam svého subjektu, kolektivní vykreslení neklidného života prožívaného s ironickým nadhledem na okraji společnosti je provedeno citlivě a působivě, což dělá čest všem zúčastněným.

WEBOVÉ STRÁNKY JACK STUDIO THEATRE