RECENZE: Bat Out Of Hell, London Coliseum ✭✭✭✭✭

Andrew Polec jako Strat a Christina Bennington v roli Raven v muzikálu Bat Out Of Hell. Foto: Specular Bat Out Of Hell

London Coliseum

22. června 2017

5 hvězdiček

Rezervujte nyní – Bat out Of Hell se v roce 2018 vrací do Dominion Theatre

Však to znáte: je to jen rock’n’roll. Ale mám ho rád.

Když jsem jako dítě vyrůstal v hrabství Berkshire, občas se u sousedů v naší tiché slepé uličce plné stromů objevil host ve velkém černém autě s řidičem. Z vozu vystoupil muž v dlouhém černém kabátě, kráčel k jejich dveřím, zazvonil a čekal na přijetí. Později jsme se od sousedovic dětí, které si hrály s naší „partou“, dozvěděli, že u nich zůstával na čaj s maminkou a tatínkem, povídali si, smáli se, rozdával dárky a o všechny se zajímal. Prý to byl jejich starý přítel. Přestože se jejich životy ubíraly jinými směry, zůstali v kontaktu. Zatímco byl uvnitř, někteří z nás zkoumali auto a pozorovali řidiče; muž za volantem zůstával vůči naší zvědavosti odtažitý. Poté se onen vzácný host v tmavém kabátě znovu objevil, nasedl do svého nablýskaného vozu a odjel. A to bylo všechno – až do příště. Teprve mnohem později jsme zjistili jméno tohoto přízraku: byl to Meat Loaf.

Giovanni Spano (Ledoux), Andrew Polec (Strat), Dom Hartley-Harris (Jagwire) a soubor muzikálu Bat Out Of Hell. Foto: Specular

Tento příběh pro mě začal symbolizovat to, o čem rock’n’roll vlastně je. Tento hudební žánr je manifestací neobyčejna vneseného do každodenního světa; je to návštěva výjimečného ducha v životech obyčejných smrtelníků. Je to fenomén, který v podstatě existuje pouze v pomíjivých zvukových vlnách známých jako hudba a texty. Je to mocná magie, kterou toužíme najít a které se chceme dotknout v reálném světě hmotných věcí. Proto si kupujeme přístroje, které nám pouštějí hudbu do života, a platíme obrovské sumy, abychom mohli stát v odlehlých koutech obřích stadionů a z dálky zahlédli – maličké a neuvěřitelně vzdálené – skutečné nositele tohoto tajemna, samotné umělce. Nebo, pokud máme opravdové štěstí, můžeme vidět dramatizaci toho všeho na jevišti velkého, okouzlujícího divadla. A přesně to se nám tu, drazí přátelé, nabízí.

Sharon Sexton jako Sloane a Rob Fowler jako Falco v muzikálu Bat Out Of Hell. Foto: Specular

Technicky vzato je tato „událost“ divadelní adaptací rockového alba, které z Meat Loafa udělalo hvězdu. Balancuje mezi hvězdnou show a koncepčním prohlášením, a i když je ML uveden jako přidružený producent, celé je to především o autorovi písní – a jakém! Jim Steinman má na kontě 900 milionů prodaných desek... a tohle číslo stále roste. To samozřejmě není ten hlavní důvod, proč lidé na toto představení přijdou. Přijdou kvůli legendárním osobnostem, které těmto písním vdechly život a vtiskly jim nesmazatelnou pečeť svého charakteru. Ano, dobrou píseň může zazpívat jakýkoli umělec. Ale interpret musí být stejně dobrý jako melodie a v mnoha ohledech dokonce lepší. Tyto písně – popové pecky – musí doplňovat osobnost zpěváka i posluchače, nikoli naopak. Jsou doplňkem jednotlivce. Lidé si je osvojují nebo odkládají jako jakoukoli jinou módu. Když jsou „v kurzu“, jsou milovány a uctívány; když se změní duch doby, mohou být v okamžiku zapomenuty. V konečném důsledku je definuje míra jejich popularity a žádné jiné kritérium.

Andrew Polec (Strat) a Christina Bennington (Raven) v muzikálu Bat Out Of Hell. Foto: Specular

Díky tomu se tento žánr zcela liší od všeho, čím se hudební divadlo za poslední čtyři nebo pět desetiletí stalo. Kdo by tedy chtěl k této show přistupovat ve stejné náladě, s jakou by sledoval klasické muzikály uvedené ve stejném roce (1977), jako jsou: „The Act“, „Annie“, „I Love My Wife“ nebo u nás v Británii „Privates on Parade“? Koho by napadlo plést si popový produkt éry Sex Pistols s konvencemi vysoce rozvinutého hudebního divadla z doby stříbrného jubilea královny? Jistě, ten rok přinesl i pódiové adaptace hitů Beatles či Elvise Presleyho, a následně jsme byli svědky raketového vzestupu supergrupy Abba s jejich fenomenálním muzikálem „Mamma Mia!“. To však není „The Point!“ (další broadwayská show té sezóny), představení, které bylo zároveň koncepčním albem i divadelní hrou, podobně jako další skvělé kombinace té doby („Jesus Christ Superstar“, „Evita“ atd.). Napadlo tehdy někoho, že „Bat Out Of Hell“ čeká podobný osud?

Andrew Polec jako Strat v muzikálu Bat Out Of Hell. Pokud ano, pak lze jen doufat, že by byl autor spokojen s tím, co tu máme – nádhernou technicolorovou „laskavost“ režiséra Jaye Scheiba, s naprosto špičkovým hudebním nastudováním a doplňujícími aranžemi Michaela Reeda, orchestrací Steva Sidwella a monumentální scénou Jona Bausora (která ční z obrovského portálu divadla Coliseum a vyvolává dojem, že i tak velký prostor je pro ni malý). Bausor spolu s Meentje Nielsenovou navrhl i nablýskané kostýmy. K tomu připočtěte chytrý video design Finna Rosse (který skvěle multiplikuje úrovně a prostory děje v různé filmové kvalitě), opulentní osvětlení Patricka Woodroffa a zvuk Garetha Owena, který vám buď rozvibruje ušní bubínky, nebo jemně doprovodí dialogy. Nechybí ani napínavé bojové scény od RC-Annie. Poměrně slabším článkem je choreografie Emmy Portner, která postrádá větší dynamiku a hlubší souznění s hudbou. Kromě toho jde však o velmi, velmi stylovou záležitost.

Danielle Steers jako Zahara a soubor Bat Out Of Hell. Foto: Specular

Obsazení bylo vybráno moudře s ohledem na úžasně silné, čisté a skvěle ovládané hlasy. Zpívat tyto písně večer co večer je nesmírně náročné a je jich opravdu hodně. Album bylo doplněno o několik dalších skladeb, některé byly napsány přímo pro show, jiné pocházejí ze Steinmanova archivu. Bez ohledu na zdroj a náročnost divadelního představení jsou zpěváci vždy více než přesvědčiví. Ústřední dvojicí milenců v tomto jednoduchém futuristickém příběhu ve stylu Sin City jsou Strat, rebel s hrdinským tenorem (pojmenovaný podle kytary Stratocaster), v podání Andrewa Poleca (kterému to mimochodem bez košile a ve velmi těsných kalhotách vážně sekne), a rozmazlená bohatá dívka Raven, která najde pravou lásku u někoho z nižších poměrů – tu ztvárnila Christina Bennington. Otec Raven a autoritářský vládce dystopické metropole Falco (Rob Fowler) je barytonový padouch s dokonale vypracovanou postavou. Ten má navíc ve zvyku si náhle strhnout kalhoty a předvést se v těsných stříbrných pózovacích slipech, což naznačuje, že by se neztratil ani v úplně jiné profesi. Jeho manželkou, Sloane s hlasem připomínajícím med a bacardi, není nikdo jiný než Sharon Sexton. Toto kvarteto táhne většinu hudebních čísel s bezchybnou kombinací operní průraznosti a sexy intimity, která vám v paměti zůstane hodně dlouho.

Andrew Polec jako Strat v muzikálu Bat Out Of Hell

V souboru je mnoho dalších výrazných rolí: tragický nádech přesvědčivě dodává Tink v podání Arana Macraea, zatímco Danielle Steers boduje jako sebevědomá a uvědomělá Zahara. Ano, scénář pracuje se stereotypy. Vlastně dělá víc – povyšuje je na objekty uctívání. A totéž platí pro texty. Steinman se nevyhýbá ani klišé, ale stejně tak dokáže vytvořit nádhernou poezii i z té nejobyčejnější situace. Tak či onak, dokáže oslovit davy a lidé jeho tvorbu milují.

Takže pokud milujete rock’n’roll, tohle si zamilujete taky.

Bat Out Of Hell se otevírá v Dominion Theatre v roce 2018

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA BAT OUT OF HELL