RECENZE: Bedknobs and Broomsticks (Kouzelná stolička), Theatre Royal Norwich (Turné) ✭✭✭✭

Naše TheatreCat Libby Purves recenzuje muzikál Disney's Bedknobs and Broomsticks (Nebelvír a koště) v Theatre Royal Norwich v rámci britského turné. Kdo by potřeboval pantomimu? Tohle je prvotřídní fantazijní jízda na cestách.

Dianne Pilkington v turné Bedknobs and Broomsticks. Foto: Johan Persson Muzikál Bedknobs and Broomsticks

Theatre Royal Norwich (Touring)

4 hvězdičky

Harmonogram turné Bedknobs and Broomsticks

Toto představení, které jsem měla tu radost vidět v zaplněném Theatre Royal v Norwichi po boku mnoha nadšených malých diváků, přesně ví, jak hned na začátku upoutat pozornost. Útulná ložnice v úhledném centrálním okně se s ohlušujícím výbuchem bomby rozpadne na velký rám z rozeklaných trosek. Zanechá po sobě tři osiřelé děti, které putují evakuačními vlaky, až skončí v ponurém městském muzeu, kde čekají na svůj dočasný domov. Režie Candice Edmunds nabízí bravurní začátek, kterému skvěle sekunduje důmyslný scénický design Jamieho Harrisona (ideální pro turné) a další zážitek v podobě skutečného orchestru ladícího v jámě před začátkem (některé děti se s úžasem vykláněly, když si uvědomily, že je to živé, a ne film).

Hlavní obsazení britského turné Bedknobs and Broomsticks. Foto: Johan Persson

Původ díla je zajímavý: ve 40. letech, ještě než napsala slavnější sérii Pidilidi (The Borrowers), napsala Mary Norton dvě knihy o třech dětech a upjaté čarodějnici odvedle. Eglantine Price začaruje knoflík u postele, takže mosazná postel je může dovést kamkoli si přejí – pokud s ním otočíte na jednu stranu – nebo do jakéhokoli období, které si zvolí – pokud otočíte na druhou. Následují divoká dobrodružství, včetně cesty za záchranou Emelia, středověkého nekromanta obviněného z čarodějnictví. Na této knize jsem vyrostla a vřele ji doporučuji. Hudební film od Disneyho z roku 1971, který látku převzal (s hudbou bratrů Shermanových), zcela odstranil cestování časem, z dětí udělal evakuované sirotky z 2. světové války a slečně Price dal za úkol porazit německou invazi.

Budiž, a nebyla by to produkce Disney bez velkolepých tanečních čísel (zvláště „Portobello Road“ je skvělá), podmořského baletu svítících ryb a vyvíjejícího se vztahu jako z romantické komedie mezi čarodějnicí a Emeliem (tentokrát neúspěšným kouzelníkem s obchodem s žertovnými předměty). Ale jak to vzhledem ke vší té magii bude fungovat na jevišti?

Portobello Road. Foto: Johan Persson

Odpověď zní: „Geniálně!“. Dospělí, kteří letos v zimě hledají něco víc než jen klasickou vánoční pantomimu a nelákají je vysoké ceny a podivný děj Frozen, mají štěstí. Dianne Pilkington je temperamentní čarodějnice, zpočátku aristokratická a pro děti (zde v duchu londýnských chudých dětí) zastrašující, ale má v sobě skutečnou emocionální jemnost a rozkošnou fyzickou obratnost, když bojuje se svým prvním neposlušným koštětem. A ano, koště se vznese, a to velkolepě, dokonce ji dokáže přenést zdánlivě skrze okenní rám. Postel létá také, opět nevysvětlitelně na dovedně temném pozadí. V scéně na tropickém ostrově uvidíte prvotřídní iluzi zblízka v podání Pilkington i Charlese Bruntona jako Emelia a muzejní brnění a zbraně jsou působivě očarovány, aby porazily helmy Hunů.

Soubor Bedknobs and Broomsticks. Foto: Johan Persson

Jednou ze skvělých věcí na dobrém divadle pro děti je však to, že ukáže právě tolik z těch triků, kouzel a potenciálně „domácky vyrobeného“ vybavení, aby děti odcházely domů odhodlané zahrát si vlastní hru. To potřebujeme víc než kdy jindy. Máme tu tedy loutkoherectví (dvě postavy proměněné v milé králíky a úžasné zvířecí postavy na ostrově vedené řečnícím, nafoukaným lvem). Zatímco meče magicky létají vzduchem a boty se v bitevní scéně samy pohybují, stále jsou tu momenty herecké šikovnosti, které nás baví, a početný, svižný ansámbl se stará o rychlý spád všeho dění.

Děti z britského turné Bedknobs and Broomsticks. Foto: Johan Persson

A nechybí ani skutečné emoce. Myslela jsem si, že „disneyfikace“ odstraní onen nádech poválečné melancholie Mary Norton, ale poslední scény jsou na chvíli skutečně dojemné, když děti přijmou fakt, že nic z toho se nestalo mimo jejich představivost, rodiče jsou stále mrtví a ony jsou tři osiřelé děti samy v cizím a matoucím místě. Holčičky v řadě přede mnou ztuhly obavami. Ale realita dopadla dobře: košťata a kouzelné knoflíky u postele jsou sice fajn, ale laskavost dospělých vítězí nade vším. Děti to pochopily také.

Přihlaste se k našemu newsletteru

https://www.youtube.com/watch?v=rp77V3XJwvw