RECENZE: Death of England – Closing Time, National Theatre ✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje inscenaci Death of England: Closing Time, kterou aktuálně uvádí scéna Dorfman Theatre v londýnském National Theatre.

Sharon Duncan-Brewster a Hayley Squires. Foto: Feruza Afewerki Death of England: Closing Time.

The Dorfman, National Theatre.

23. září 2023

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky Pozn.: Od doby sepisování této recenze musela produkci ze zdravotních důvodů opustit Jo Martin. Roli Denise nyní převzala Sharon Duncan-Brewster.

Při vstupu do sálu a pohledu na výrazný červený kříž svatého Jiří se mistrovský cyklus Clinta Dyera a Roye Williamse o stavu britského národa vrací tam, kde před třemi lety – těsně před pandemií – v tomto sále začal. Už jsme slyšeli Michaela Fletchera po smrti jeho otce, zapřisáhlého fanouška Leyton Orientu a rasisty staré školy, i Delroye, Michaelova přítele a manžela jeho sestry Carly. Na konci dílu Face To Face chlapci přesvědčili Carly a Delroyovu matku Denise, aby si společně otevřely květinářství a karibské bistro. Teď konečně slyšíme jejich verzi příběhu, ale ne vše je růžové – děj začíná v den, kdy podnik krachuje a cizinec si přichází pro klíče.

Sharon Duncan-Brewster. Foto: Feruza Afewerki

Stejně jako v prvním díle vytváří scéna skvělou dynamiku s diváky a herci naplno využívají prostor i atmosféru. Herecké výkony jsou na mimořádné úrovni. Hayley Squires je v roli Carly úžasná – je protřelá a do Delroye bezhlavě zamilovaná, i přes své chyby a cejch rasismu, který na ní zanechal její otec a proti kterému se snaží bojovat. Skvěle se vžívá do Delroye a zpřítomňuje jeho noční můry ze ztráty otce v mládí; zároveň skrze parodování jejich vztahu ukazuje, jak moc je její pohled ovlivněn perspektivou bílé ženy. Nezapomenutelná je sekvence, kdy u večeře hraje všechny členy své rodiny – otce, matku i Michaela – a řeší, zda pozvat Delroye, Michaelova nového nejlepšího kamaráda, na čaj. Scénář mírně straní Carly, takže Jo Martin v roli Denise musí občas o pozornost více bojovat. Je to však záměr, který dokumentuje, jak málo jsou ženy jako Denise slyšet, a Martin do postavy i přes její hněv vnáší tichou důstojnost. Když se na veřejnost dostane video z dámské jízdy, kde opilá Carly předvádí „pět typických vlastností černochů“, zákazníci se od obchodu odvrátí a podnik končí. Hra boří stereotypy a diváci v postavách i dialozích poznávají realitu. Vrcholem je interakce s publikem – Martin se dokonce ve chvíli, kdy v sále zazvonil mobil, zeptala: „Zvedne to někdo?“

Hayley Squires. Foto: Feruza Afewerki

Metafora zavřeného obchodu je dokonalým obrazem rozbité Británie, stejně jako vzájemné ujištění obou žen, že stojí při sobě. Ačkoliv jsem měl chvílemi pocit, že mezi nimi mohlo být více napětí, hra je krásným potvrzením slov Johna Lennona, že ženy drží polovinu nebe. Zklamány svými muži i třídním systémem stojí jednotně ve chvíli, kdy přichází cizí muž, aby jim vzal i ten zbytek úspěchu, kterého dosáhly. Tato hra skvěle uzavírá celý kvartet inscenací – je to výborně napsané i zrežírované drama, které končí silným akcentem.

Uváděno do 11. listopadu 2023