RECENZE: Fortune's Fool (Štěstěna je vrtkavá), Old Vic Theatre ✭✭

Osudový blázen (Fortune's Fool), Old Vic Theatre: Iain Glen jako Kuzovkin a Lucy Briggs-Owen jako Olga. Foto: Alastair Muir Osudový blázen

Old Vic Theatre

8. února

2 hvězdičky

V programu k inscenaci Turgeněvova Osudového blázna v divadle Old Vic, v adaptaci Mikea Poultona, se uvádí:

„Lidé se mě ptají, proč se Osudový blázen dostává na londýnský West End až teď, po 163 letech. Návrhů bylo mnoho. Odpověď je asi prostá – londýnské produkci jsem se vždy bránil, protože jsem se na ni necítil připraven... Důvodem, proč se Osudový blázen hraje právě teď, je mé přesvědčení, že jsem našel dokonalého režiséra, scénografa i obsazení. A uvádíme ho v Old Vicu – což je pro tuto hru ideální scéna. Je to prosté. Musela to být nějaká šťastná hvězda, co to všechno dala dohromady.“

Iain Glen byl součástí onoho „dokonalého obsazení“ jako původní Kuzovkin – podle některých právě onen „blázen“ z titulu hry. Glen však produkci (která měla premiéru loni 19. prosince) opustil 9. ledna ze zdravotních důvodů. Bylo oznámeno, že roli převezme William Houston. Dnes večer však Kuzovkina ztvárnil Patrick Cremin, Glenův původní záskok, a zdá se, že i Houston z inscenace odstoupil.

Ať se na to díváme jakkoliv, Poultonovo dokonalé obsazení je minulostí.

Je tedy dosti obtížné soudit Poultonovu vizi hry, ale na základě dnešního představení se zdá, že na dílo hledí skrze růžové brýle.

Není to skvělá adaptace skvělé, leč nedoceněné hry. V nejlepším případě jde v tomto podání o upjatou inkarnaci kusu, který jinak pulzuje možnostmi. V průběhu večera lze vytušit, jak velkolepá by inscenace mohla být se správným obsazením a režií, která disponuje jasností, vizí a naprostou jistotou.

Podle programu je režisérkou Lucy Bailey.

Richard McCabe podává vynikající výkon v roli parádnického, úzkostlivého a téměř velmi vtipného Tropatčova. Jakmile vstoupil na scénu, energie a jiskra, které do té doby citelně chyběly, byly rázem zpět. V plné síle.

Lucy Briggs-Owen je v roli Olgy okouzlující a Alexander Vlahos v klíčové roli Olžina novomanžela – mírně domýšlivého, ale ztraceného Jeletského – nedal ani v nejmenším vzpomenout na své časy Mordreda v seriálu Merlin (byl k nepoznání). Oba by však potřebovali mnohem jasnější představu o tom, co mají dělat, aby hra získala onen magický spád; bylo vidět, jak se oba zoufale snaží dosáhnout nedosažitelného.

Podle programu je režisérkou Lucy Bailey.

Dyfan Dwyfor v roli Petra, ambiciózního, drzého, leč vševědoucího sluhy, podává břitký a upřímně sympatický výkon. Je jedním z mála v souboru, kdo chápe, že tohle je u Turgeněva poloha hraničící s fraškou, a přistupuje k úkolu s chutí, nasazením a precizností. Vyloženě chirurgickou precizností.

Richard Henders v roli Karpatčova, což je komická perla vyžadující jemnost i geniální načasování, je bohužel naprosto mimo. Nic z toho, co dělá, není vtipné, ačkoliv to tak vypadat má. Daniel Cerqueira jako osobitý, nervózní a iritující správce Trembinsky je pak k nepřežití – jeho přehrávání a rušivý projev jsou v rovnováze. Ani jeden z herců nechápe rytmus textu ani samotnou komiku.

Podle programu je režisérkou Lucy Bailey.

V hlavní roli je Patrick Cremin nanejvýš průměrný. Nelze k němu nepociťovat sympatie vzhledem k okolnostem, za nichž roli přebíral. Ačkoli je dostatečně zručný a odříká všechny repliky, postrádá vnitřní energii, hlubší pochopení psychologie postavy i nezbytnou chemii s McCabem, která je pro fungování hry klíčová. Svůj úkol sice zvládne, ale není tím dílkem, který by složil výslednou mozaiku.

Podle programu je režisérkou Lucy Bailey.

Zbytek souboru hraje všechno hrozně „na sílu“. Služebnictvo neustále vzdychá, kroutí se a pohoršeně mlaská – působí to jako nějaká dystopická verze suterénu z Panství Downton. Problém je v tom, že nic z toho není koordinované, kontrolované ani směřované k určitému cíli, takže výsledek vyznívá naprázdno. Je znát, že herci horko těžko hledají způsob, jak scény prodat, a že si své výkony vybarvují za pochodu, aby to celé alespoň trochu ožilo.

K „třeskuté komedii“ to má tak daleko, jak jen si lze představit.

Podle programu je režisérkou Lucy Bailey.

William Dudley vytvořil skutečně krásnou scénu, kterou Bruno Poet nasvítil velmi efektivně a sugestivně. Hudba Johna Eacotta k inscenaci dokonale seděla.

Je trochu s podivem, že za Glena nezaskočil sám Kevin Spacey.

Ale pak je tu fakt, že podle programu je režisérkou Lucy Bailey.

To možná vysvětluje úplně všechno.