RECENZE: Horniman's Choice, Finborough Theatre ✭✭✭✭

Horniman's Choice (Hornimanův výběr)

Divadlo Finborough

28. 09. 15

4 hvězdičky

Koupit vstupenky Finborough je sice komorní prostor, ale když se sejde správný materiál s naladěnými herci, dokáže zasadit pořádnou ránu. To je rozhodně případ inscenace Horniman’s Choice, nejnovějšího přírůstku ve vynikající sezóně her připomínajících sté výročí první světové války. Odvážím se dokonce tvrdit, že žádné jiné londýnské divadlo v uplynulém roce nenabídlo tak konzistentně podnětný program k tomuto tématu. Jen lituji, že jsem nemohl navštívit více z nich.

Název neodkazuje na londýnského obchodníka s čajem, po němž nese jméno rázovité muzeum v jihovýchodním Londýně (ten se ostatně od divadla distancoval), ale na jeho dceru Annie Horniman. Tato žena, které se přezdívalo „Hornibags“, zasvětila svou energii i zděděné jmění zakládání a podpoře divadel v Anglii a Irsku. Jako jedna z vlivných a talentovaných múz W. B. Yeatse je nejvíce známá založením a financováním Abbey Theatre v Dublinu. Nicméně její podpora divadla Gaiety Theatre v Manchesteru před první světovou válkou a během ní byla v té době možná stejně zásadní. Neposkytla jen prostory, ale i domov lokálním dramatikům, kteří nechtěli psát o „vymyšlených hraběnkách a vévodkyních a smetánce, ale o svých přátelích a nepřátelích – o skutečném životě“. Žádné Panství Downton od ní nečekejte; dávala přednost hrám Harolda Brighouse, Stanleyho Houghtona a Allana Monkhouse – známých jako „Manchesterská škola“.

Program tvoří čtyři hry zhruba stejné délky. I když se objeví pár skřípajících melodramatických momentů, žádná z nich nepostrádá zajímavost a dvě z nich jsou skutečně působivým počinem. Je vzácným potěšením slyšet tradiční lancashireský dialekt tak mistrně zvládnutý po celý večer. Skutečnost, že si všechny kusy vystačí v podstatě s jednou scénou, nevadí, když jde především o dialogy a vývoj postav. Interiéry dělnické nebo nižší střední třídy ostatně nepotřebují okázalé rozdíly. Režisérka Anna Marsland udržuje tempo a projevuje k materiálu opravdovou úctu; nechává příběhy plynout přirozeně bez náznaku dickensovské karikatury nebo přehánění. Totéž platí pro citlivě odměřené výkony celého hereckého souboru.

Harolda Brighouse známe nejlépe díky jeho klasice Hobson’s Choice (1916), která se dočkává nových interpretací dodnes. Zde je zastoupen dvěma hrami, The Price of Coal a Lonesome Like. Obě dokazují jeho schopnost vzít drsná fakta dělnického života a stvořit postavy s vtipem a jiskrou, které se dokážou vzepřít svému nelehkému osudu.

Prvně jmenovaná je předvídatelnější. Odehrává se v roce 1909 a staví na dvou napínavých momentech. Přijme Mary Bradshaw (Hannah Edwards) nabídku k sňatku od svého příbuzného, horníka Jacka Tyldesleyho (Lewis Maiella)? A vrátí se Jack vůbec z dolu, vzhledem k předtuchám katastrofy, o kterých sní jeho matka Ellen (Ursula Mohan)? I v tomto poněkud strojeném rámci se však odehrává krásná diskuse o lidské ceně uhlí – zejména pro ženy, které musí bezmocně čekat doma a snažit se vyjít s penězi, i když dojde k neštěstí a jejich instinkt je žene k šachtě. Inscenace trefně balancuje mezi fyzickou újmou mužů a psychickým traumatem žen, aniž by se uchylovala k laciné politické kritice tehdejší potřeby těžby. Divák je správně ponechán, aby si tyto otázky zvážil sám.

Druhá hra, která večer uzavírá, je však nádherným a docela odvážným dílem. Také se odehrává těsně před válkou a zaměřuje se na stáří Sarah Ormerod (opět v podání Mohan), která přišla o cit v rukou a nemůže už pracovat v továrně. Bez existence sociálního státu jí zbývá jen ponížení v chudobinci. Kde je spravedlnost pro ty, kteří celý život poctivě pracovali a nyní potřebují pomoc?

V rukou méně schopných tvůrců by mohlo jít o sentimentální příběh, ale díky síle textu a herectví je výsledek mnohem ušlechtilejší. Znovu jsme nuceni nedogmaticky přemýšlet o tom, co by se mělo stát se starými a nemocnými lidmi, kteří loajálně pracovali celý život. Bohaté a vrstevnaté ztvárnění Ursuly Mohan má velkou důstojnost a emocionální výmluvnost. Sáračin zármutek nad opuštěním domova a těch pár věcí, co jí zbyly, se potkává s jejím suchým humorem a velkorysostí k ostatním, i když sama nemá co dát. Silně to kontrastuje se sebestřednou malostí místního vikáře (Graham O’Mara). Mladá sousedka (opět Hannah Edwards) pak funguje jako naše svědomí a zrcadlí naše zděšení nad tím, co se děje. Melodramatický zvrat v závěru tentokrát rádi přijmeme, protože je plně vykoupen předchozím dějem a přichází v sociálně odvážné formě, která sama o sobě zpochybňuje dobové předpoklady.

Nejslabším kusem je Houghtonova hra The Old Testament and the New, snad proto, že její argumenty a dobové konvence jsou nám dnes již dost vzdálené a kvalita samotného psaní ji neuchrání od jisté nepravděpodobnosti. Děj se točí kolem zbožného věřícího, který nemůže dceři odpustit útěk do Londýna s ženatým mužem. Zatímco jeho žena je mnohem smířlivější a muž, který se měl stát jeho zetěm, se vůči němu také dopustil klamu, otec je po návratu dcery beznadějně vnitřně rozpolcen a nedokáže ji vidět jinak než skrze prizma hříchu a zatracení. Přes veškerou sílu výkonu Jamese Holmese v roli neúprosného patriarchy a pečlivě odstupňovanou hysterii Jemmy Churchill v roli jeho manželky, tento rámec postrádá přesvědčivost. Nejzajímavější z celého večera je však drama Allana Monkhousese Night Watches, jediná hra, která se explicitně věnuje první světové válce. Nedávno jsme mohli vidět jiné jeho práce v divadle Orange Tree a tento kus potvrzuje, že bychom ho měli vídat častěji. Děj nás zavede do nemocnice Červeného kříže, kde má sanitář (James Holmes) noční službu. Jeden sál je klidný, ale dva pacienti oddělení od ostatních začnou dělat rozruch – jeden se cítí ohrožen zdánlivou hluchoněmostí toho druhého (způsobenou traumaty ze zákopů). Děj je krásně rozuzlen s tragikomickým švihem, který s lakonickým a pružným tónem textu zvláštním způsobem předjímá Becketta. Holmes a oba vojáci (znovu Maiella a O’Mara) vytěžili z těchto skvělých příležitostí maximum.

Celkově se jedná o návrat ke kořenům, který si velmi zaslouží vaši podporu. Odměnou vám bude skutečně vybroušené ansámblové herectví a opomíjené texty, které můžete po představení dále zkoumat v divadelním programu.

Inscenace Horniman's Choice se hraje v divadle Finborough Theatre do 13. října 2015