RECENZE: Noël Coward's Christmas Spirits, St James Studio ✭✭✭

Charlotte Wakefieldová, Stefan Bednarczyk a Issy Van Randwycková. Foto: Mark Douet Noël Coward's Christmas Spirits

St James Studio

10. prosince 2014

3 hvězdičky

Noël Coward se narodil rok po Irvingu Berlinovi, ale Berlin ho v životě i téměř v každém jiném ohledu přežil. To se projevuje až překvapivě jasně, když Cowardovy melodie postavíme vedle těch Berlinových; i když byl Coward génius, Berlin ho v oblasti hudby a textů zkrátka předstihl. Píseň London Pride se klasice I’m Dreaming Of A White Christmas prostě nevyrovná.

U Noëla Cowarda jde však o to, že celek je mnohem větší než součet jeho jednotlivých dovedností. Je na něm něco nepopsatelného, neuchopitelného a naprosto podmanivého – něco téměř magického. Nikdy tu nebyl nikdo jako on; ryze britský originál, který si získal slávu a obdiv po celém světě. A naprosto zaslouženě. Byl mistrem důvtipu, stylu a komické upřímnosti.

V programu k inscenaci Noël Coward’s Christmas Crackers, která se právě hraje v St James Studiu, autor a režisér Nick Hutchinson uvádí: „K Noëlu Cowardovi a období Blitzu jsem se obrátil proto, že se to zdálo pasovat k atmosféře St James’ Studia, ale také proto, že je to pro nás nejbližší připomínka nezlomnosti vánočního ducha a nezdolné touhy slavit i navzdory úsporným opatřením a strachu. Churchillova výzva, aby Coward zpíval, zatímco hřmí děla, mi připadá jako dokonalá metafora našich oslav: na touze, kterou projevili vojáci v zákopech první světové války – totiž aby se lidé alespoň jeden den v roce smáli, zpívali a oslavovali to, co nás spojuje, nikoli rozděluje – není nic přecitlivělého ani sentimentálního.“

Hutchinson vytvořil neobvyklou vánoční směs: zčásti píseň, zčásti recitace, zčásti vzpomínání a zčásti drzé pohlazení po duši. Použil materiál od Cowardových vlastních deníků a textů přes Charlese Dickense, Dylana Thomase a Bena Johnsona až po dobové reportáže a literární díla (podle vašeho vzdělání buď známá, nebo zapomenutá). Výsledkem, proloženým populárními šlágry, je skutečná alternativa k běžné sezónní nadílce pantomim.

Scéna s pozadím náletů (dobrá práce Annie Gosneyové) navozuje ponurou náladu, která se, jak musíme smutně přiznat, skvěle hodí k dnešní době až chorobně posedlé utahováním opasků. Hutchinson se spoléhá na sílu materiálu a schopnosti tří interpretů, aby zajistil, že tón představení vybředne z malomyslnosti.

Materiál má obrovské kouzlo a nápad představit si, jaké mohly být Cowardovy Vánoce, je velmi chytrý. Ještě chytřejší je však využití postav a úryvků dialogů z jeho slavné frašky Rozmarný duch (Blithe Spirit) jako prostředku, který má Cowarda přimět k vánoční náladě. (Vidíte tu slovní hříčku s „duchem“? Hutchinson ji tam dal první.)

Jako koncept je to docela inspirativní. V samotném provedení však inscenace nedosahuje takových výšin, jakých by mohla. Částečně za to může onen „Berlinův faktor“ – nejpřístupnější materiál zde paradoxně není ten od Cowarda. Ne že by zařazení těchto skladeb byla chyba, to vůbec, ale v show s tímto názvem to nutně nečekáte. Zařazení hitů jako Have Yourself A Merry Little Christmas nebo koled tak trochu narušuje ono kouzlo „cowardovské bubliny“. Možná by prospělo držet se více Cowardovy hudby a jeho britských současníků, jako byl Ivor Novello – když zazní Keep The Home Fires Burning, působí to jako přirozené vyústění.

Hutchinson by si mohl dovolit být s vybraným materiálem odvážnější: některé recitace nebo vzpomínky by měly větší dopad, kdyby byly prolnuty s úryvky písní. Střídání mluveného slova a samostatných písní může působit trochu upjatě; nečekané kombinace přitom bývají překvapivě účinné. Obzvlášť v případech, kdy je prezentace statická a závisí výhradně na schopnosti herců vnést do kusu energii a rozmanitost.

Hutchinsonovým trumfem je zde rozkošná a skutečně talentovaná Charlotte Wakefieldová. Půvabná, krásná a obdařená hlasem, který je třpytivou dokonalostí, dodává Wakefieldová lesk všemu, co dělá. Její verze Keep The Home Fires Burning je vrcholem večera. Vyniká i v recitacích, kde ukazuje přirozený dar pro uhrančivé vyprávění. Zpívá tak skvěle, že je až s podivem (a trochu k vzteku), že nedostala šanci zazpívat finále prvního jednání Have Yourself A Merry Little Christmas.

Této cti se však dostalo Issy Van Randwyčkové, která na tuto pěveckou výzvu úplně nestačí. Van Randwyčková pojímá postavu Madame Arcati až příliš nevýrazně a v jejím výkonu je cítit nucená laskavost, která rozmělňuje prostou účinnost textu. Přesto si cílevědomě jde svou cestou, což je třeba ocenit. Nejlepší je v duetech a triech, kde se břemeno pozornosti dělí mezi ostatní kolegy.

Nejtěžší úkol připadl Stefanu Bednarczykovi, který na svých bedrech nese dvojí zodpovědnost – hraje Noëla Cowarda a zároveň celý večer doprovází na klavír. Hrát Cowarda je nesmírně obtížné a Bednarczyk volí spíše náznak než imitaci. To je naprosto pochopitelné, ale představuje to tu snazší cestu, která diváka pravděpodobně spíše zklame.

Přestože Bednarczyk není tak obratný, okouzlující ani jiskřivý jako samotný Coward, dokáže vyvolat skutečný dojem jeho stylu, přístupu a aury. Člověk si jen občas přál, aby ty prázdné sklenky na martini na scéně jeho Coward lépe využil; chybí tu trocha té dekadentní lehkomyslnosti, která by byla vítaná.

Část, v níž Bednarczyk ztvárnil Scroogeho z Vánoční koledy, byla vynikající, stejně jako mnohé Cowardovy recitace. Prokázal také skutečný cit pro Cowardovu vlastní hudbu a texty – písně London Pride a Don’t Lets Be Beastly To The Germans byly opravdovou lahůdkou.

Představení je místy trochu zdlouhavé a příliš vážné, ale Hutchinsonův nápad je v jádru dobrý. Trochu svižnější tempo, méně sebevzhlíživosti od slečny Van Randwyčkové a větší důraz na Cowardovu vlastní tvorbu by z této sváteční pochoutky udělaly něco mnohem uspokojivějšího.

Tato hra není pro děti – příliš spoléhá na osobní vzpomínky a zkušenosti diváků, spolu s více než zběžnou znalostí Rozmarného ducha. Ale pro ty s nostalgickou duší, kteří chtějí strávit příjemné dvě hodiny vzpomínáním na „staré dobré časy“, je to sázka na jistotu. Noël Coward's Christmas Spirits se v sále St James Theatre hraje do 23. prosince. Vstupenky si můžete rezervovat v The St James Theatre