RECENZE: Rocky, Wintergarden Theatre ✭✭✭

Foto: Sara Krulwich Rocky

Winter Garden Theatre

9. dubna 2014

3 hvězdičky

Vaše přesvědčení, že jakékoli téma může být základem pro dobrý muzikál, může být – podobně jako u oblíbeného koktejlu – protřepáno i nemícháno v závislosti na tom, co je nám právě podáváno.

V divadle Winter Garden na Broadwayi se nyní uvádí Rocky, muzikálová adaptace slavného filmu Sylvestera Stallonea. Rocky, pod nímž jsou jako autoři podepsáni Thomas Meehan a sám Stallone, s hudbou Stephena Flahertyho a texty Lynn Ahrens, je unikátní kousek. Rozhodně jsem nikdy nic podobného neviděl.

Režie se ujal Alex Timbers, který odvádí naprosto ohromující práci. V představení je mnoho různorodých prvků, ale Timbers nachází způsob, jak je zabalit do uceleného celku. Využívá se zde spousta nablýskaných multimédií a ve druhém dějství se část hlediště promění, diváci jsou přesazeni a doprostřed sálu je vyvezen boxerský ring. Je to puntičkářsky zorganizovaná akce a dnes večer proběhla naprosto bezchybně.

Změny scén jsou pojaty s filmovou plynulostí, což potěší fanoušky filmu a zároveň udrží v tempu i ty diváky, kteří od divadelního představení očekávají něco víc než jen pouhý nástin děje.

Tempo ani na chvíli nepoleví. Timbers neustále udržuje divákovu pozornost a závěrečný zápas je naprosto oslnivý, brilantně choreograficky zpracovaný (mají ho na svědomí Steven Hoggett a Kelly Devine) i odehraný.

Film si už nevybavuji tak detailně, abych mohl soudit, ale komentáře ostatních diváků naznačovaly, že děj je filmu věrný a zároveň se od něj v určitých momentech odklání. Rozhodně se objevily klíčové okamžiky, které vyvolaly bouřlivý potlesk, pravděpodobně proto, že zrcadlily kultovní scény z plátna. Jedním z takových momentů bylo, když Rocky v podání Andyho Karla vypil tři syrová vejce na jeden zátah. Publikum šílelo – podobně jako když v muzikálu Gypsy zpívá Momma Rose legendární „I Had a Dream“.

Karl podává v roli Rockyho mimořádný výkon. Jako „Italský hřebec“, který není zrovna intelektuál a trénuje údery na zavěšených hovězích porážkách, je naprosto uvěřitelný. Jeho nasazení při fyzicky náročných scénách by samo o sobě zasloužilo cenu Tony.

Karl ale také umí velmi dobře zpívat a hrát. Po celou dobu vzbuzuje sympatie jako prostý, snící smolař. A jeho okouzlení plachou Adrian (Margot Seibert) je zahráno s nádhernou citlivostí. V tomto ohledu je vítězem na celé čáře.

Seibert je v roli Adrian stejně působivá. Její proměna z nenápadné šedé myšky v přitažlivou „dámu v červeném“ je pečlivě a citlivě vykreslena a po celou dobu je naprosto okouzlující. Tady se skutečně nedá nic vytknout.

Dakin Matthews poskytuje skvělou oporu jako mrzoutský majitel tělocvičny Mickey, který s Rockym sice válčí, ale nakonec mu chce pomoci. Terence Archie je dokonalý jako Apollo Creed, úřadující šampion, se kterým dostane Rocky nevysvětlitelnou šanci bojovat.

Nejslabším článkem je Danny Mastrogiorgio; jeho opilecký a hulvátský bratr Adrian je na poměry broadwayských výkonů stejně zapomenutelný jako nepravděpodobný.

Hlavní problém však tkví v libretu, které je na divadelní show až příliš útržkovité, a v hudebním doprovodu. Ten sice neurazí a je většinou příjemný, postrádá však soudržnost a zejména dechberoucí balady, hymny nebo duety. Existují sice mnohem horší muzikálové partitury, ale od tvůrců první ligy, jakými jsou Flaherty a Ahrens, bychom čekali víc než jen tuhle poněkud fádní hudbu.

Dá se předpokládat, že potíž spočívala v nutnosti naroubovat partituru na populární ústřední melodii z filmu, která kdykoliv zazní, působí stejně oslnivě a svěže jako kdysi. Nic z toho, co Ahrens a Flaherty vytvořili, se jí ani nepřibližuje. Jsou tu sice slušná čísla – Fight from the Heart, Happiness, I’m Done nebo Adrian – ale nic, co byste si pamatovali pět minut po odchodu z divadla.

Spíše než o muzikál jde o velkolepou podívanou; spíše o hru s hudbou než o plnohodnotné hudební divadlo; spíše o zinscenovaný film. Má to však velké srdce a několik velmi podmanivých výkonů.

Důležité je, a to bychom neměli podceňovat, že tato produkce přivede do divadla nové lidi. Podle všeho nikdo z těch, co seděli v mém okolí, v divadle nikdy předtím nebyl – a všichni byli nadšení. Takže i kdyby nic jiného, Rocky nachází nové publikum pro živé umění.

Z představení nebudete odcházet ani „protřepaní, ani nemíchaní“, ale rozhodně z vás život nevyždímá.