RECENZE: What's It All About?, Menier Chocolate Factory ✭✭✭✭

What's It All About?: Bacharach Reimagined

Menier Chocolate Factory

16. července 2015

4 hvězdičky

Právě uváděno v Criterion Theatre

Něco se zvrtne hned na samém začátku.

Ten (velmi) pohledný, (velmi) energický a velmi (sympatický) mladý muž (který vypadá jako – pokud by to bylo vůbec možné – milostné dítě Aarona Tveita a Jamese Deana) mluví konejšivě a lákavě k přítomnému, očekávajícímu publiku. Diváky tvoří z velké části lidé určitého věku, kteří přišli, protože hudba Burta Bacharacha byla nedílnou součástí jejich dospívání a rané dospělosti: lidé, kteří toužili po tom, aby jim „na hlavu padaly kapky deště“, jen nevěděli, co si sami se sebou počít, zahrnovali nic netušící kočky naléhavými dotazy „Co je nového?“, věděli, že láska není jen o milování, ale přesto vám chtěli být nablízku, a co je nejdůležitější, sebevědomě tvrdili, že vědí, co svět právě teď potřebuje.

Tito lidé dobře znají opojnou nespoutanost bezstarostných, objevných a láskou naplněných šedesátých a sedmdesátých let. Pravděpodobně si pamatují Flower Power, LSD, patchworkové deky, The Monkees, kouření marihuany, The Partridge Family, dlouhé vlasy a ručně barvené látky. Znají a milují tyto písně i velké hvězdy jako Perry Como, Cilla Black, Dionne Warwick a Tom Jones, kteří je proslavili. Pro ně má jít o večer vzrušující nostalgie, hmatatelnou připomínku jejich vlastního mládí a romantických zážitků.

Mladý muž se usmívá na čekající tváře a vybízí je, aby se uvolnili a bavili se. Nabádá je, aby jásali a tleskali. Poté je vyzve, aby zpívali s ním. A právě to je pro požitek z celého zážitku téměř osudné.

Protože jakmile jsou diváci jednou vyzváni, hráze nostalgie se protrhnou a spustí se příval falešného, rytmicky nepřesného, hrdelního i pisklavého (ano, celá škála) bručení, skandování a atonálního zvracení. To všechno může být milé na opuštěné pláži u táboráku, když máte trochu upito, ale v divadle, kam si hosté přišli poslechnout vystupující hudebníky, to nemá co dělat. Všichni zaplatili za to, aby slyšeli profesionály. Nikdo si nekoupil lístek, aby poslouchal nadšené publikum, vedle něhož Rossiniho kočky působí naprosto andělsky a uklidňujícím dojmem.

Tento aspekt zapojení diváků v show What's It All About?: Bacharach Reimagined, kterou právě uvádí Menier Chocolate Factory, téměř zcela podkopává přirozené kouzlo a smysl celého představení. Kyle Riabko a David Lane Selzer se záměrně rozhodli vytvořit zcela nový způsob, jak docenit výjimečný hudební katalog Burta Bacharacha. Nadšené halekání diváků, kteří netuší, jak byla hudba upravena, ale myslí si, že ano, nijak nepomáhá k udržení hluboce působivé nálady vytvořené aranžemi a výkony na jevišti. Klíčem je název: Bacharach Reimagined – tedy Bacharach v novém pojetí!

Riabko v programu vysvětluje:

„Jak bych instinktivně hrál každou píseň, kdybych vzal do ruky kytaru nebo si sedl k pianu a začal brnkat akordy?... Zkusil jsem je spojit do jednoho celku a dělal si poznámky, kdy to funguje a kdy ne... Chtěl jsem zkusit představit některé z těchto písní v backbeatech, se kterými jsem vyrůstal, ať už je to pulzující funk Sly and The Family Stone, písničkářství Paula Simona nebo delta blues Muddyho Waterse. Prostě jsem s těmi vlivy začal experimentovat a zkoušel je v různých kombinacích... byla to příležitost pro mladší generaci, aby dál nesla pochodeň této nadčasové sbírky hudby. Protože čím je nadčasovost bez hlasu mládí?“

Takže... toto je show postavená na nové práci. Diváci nemohou zpívat s interprety, protože nemají tušení, co interpreti udělají. Bacharachova hudba je díky přístupu Riabka a Selzera úchvatně, místy až šokujícím způsobem, reinterpretována a oživena. A jediný způsob, jak si ji skutečně užít a ocenit, je pozorně naslouchat vokálům, textům, hře na nástroje, harmoniím, polyfonním strukturám a kontrapunktickým efektům, prolínání a přechodům – bez nekonečného a unavujícího vyrušování v podobě divácké participace.

To, čeho zde Riabko a Selzer dosáhli, je opravdu pozoruhodné.

Hudba působí jako nově zrozená, a přesto zvláštním způsobem povědomě; známé standardy jsou zcela přetvořeny, podávány v lákavých fragmentech nebo zpracovány jako fantastická ansámblová čísla, která jsou v úplném protikladu k původním sólovým baladám. Občas je skladba uvedena v podobě velmi blízké originálu a tyto momenty jsou úchvatné; představují jakýsi styčný bod mezi starým Bacharachem a touto novou, zregenerovanou verzí. Samotná přítomnost těchto momentů jen podtrhuje mimořádný talent skladatele.

Po hudební stránce se toho děje tolik, že je těžké to všechno vstřebat na jedno posezení. Objevují se útržky a motivy klíčových písní, které jako wagnerovské leitmotivy pojí celý zážitek a dělají z něj méně koncert a více pop/rock/R&B operu. Píseň „What's it all about, Alfie?“ je ústředním tématem, které se neustále vrací a jednoduchým způsobem poskytuje zážitku intelektuální základ. Riabko a Selzer se ptají, o čem Bacharachova hudba je, a ukazují vám svou odpověď. Je emočně komplexní, podmanivě chytlavá, intenzivně lidská a melodií prostupující úplně vším.

Scéna od Christine Jonesové a Bretta J. Banakise je prostě ohromující. Krásně evokuje atmosféru šedesátých a začátku sedmdesátých let a zároveň bez námahy připomíná dospívající doupata, obývací pokoje nebo klubovny, kde se tvořila nebo pouštěla hudba. Pohovky visí vysoko na stěně, mezi harampádím (tvořeným mnoha předměty spojenými s mladou láskou) najdete všemožné kytary, které jsou s odzbrojující, eklektickou genialitou jakoby ledabyle poházeny kolem. Je tu i dvojitá točna, která se stará o kouzelné momenty, a skvěle využité lampy s jednou žárovkou, které jsou nejprve se stínidlem a později bez něj, čímž odrážejí náladu hudby.

Osvětlení Tima Lutkina je úžasné. Vytváří působivé, strhující a dojemné obrazy, pracuje se stíny, jako by to byly měsíční paprsky, a naprosto přesně odhaduje intenzitu a ohniska světla. Často se stává, že světlo vypráví příběh nebo mění náladu rychleji než samotná hudba, což je záměrný a nesmírně chytrý tah.

Neklid, úzkost, oddanost, sounáležitost, láska i zoufalství jsou do představení vtkány režisérem a choreografem Stevenem Hoggettem díky šikovnému využití pohybu, změn scény a nástrojů, příležitostných obrazů a bolestně křehkého tance. Sekvence s Riabkem, Stephanie McKeonovou a kytarou je téměř nesnesitelně krásné pas de deux. Hoggett stejně efektivně využívá i skvěle synchronizovaný skupinový pohyb, často s velkým humorem. Je to špičková, vznešená režie.

Riabko je úžasný zpěvák a jeho vášeň a tah na branku pohánějí celé dílo. Je prostým zosobněním každého muže, který kdy byl nebo chtěl být zamilovaný, i když je to verze „Everymana“ mimořádně pohledná, dravě energická a mrštná. Má rošťácké oči, podmanivý úsměv a čistý, obratný a zcela strhující hlas. Zpívá mnoho nejslavnějších Bacharachových balad, ale obzvlášť nezapomenutelné jsou jeho divoké podání „What's New Pussycat?“ a drásavá, skvěle procítěná verze „What's It All About, Alfie?“ doprovázená akustickou kytarou. S elektrickou kytarou předvádí výkon hraničí s orgasmem a jeho účast ve skupinových choreografiích je skutečně památná. Přirozeně splývá s ostatními hudebníky a vystupuje do popředí přesně tehdy, kdy je to potřeba. Je to výkon plný elánu, který vás naprosto pohltí.

Stephanie McKeonová a Anastacia McCleskeyová jsou neméně úchvatné. Propůjčují zářivé a srdčervoucí vokály některým z nejpalčivějších Bacharachových písní o smutku. Greg Coulson má na jevišti obrovské charisma a vzrušující hlas a James Williams předvádí na perkuse živý a nepředvídatelný výkon. Talentovaný ansámbl doplňují Daniel Bailen a Renato Paris.

Riabko a jeho kolegové si hraní s publikem užívají. Riffy a improvizované pasáže hrají někdy i několikrát, aniž by naznačili, jaká skvělá melodie bude následovat. Diváci napjatě čekají a jsou vždy odměněni, když se Bacharachův motiv konečně vynoří.

Je to skvělá divadelní zábava. Hudebně je to nekonečně vynalézavé a zajímavé. Dramaticky to pokrývá celou škálu od bezelstné radosti až po hlubokou temnou úzkost. „Magic Moments“ jsou naprosto nezapomenutelné a mnoho dalších čísel dostalo díky zdejší energii a alchymii do vínku zcela novou perspektivu.

Rozhodně to stojí za to. Kdyby Riabko přestal povzbuzovat publikum ke společnému zpěvu, nebylo by co vytknout.

P.S. Opusťte sál rychle, ať nepropásnete roztomilé skupinové podání „Raindrops keep falling on my head“, které celý soubor předvádí u vchodu do divadla. Představení trvá jen asi 85 minut, takže odolejte pokušení zdržovat se u baru. Můžete se tam vrátit, až tato posezónní serenáda skončí. A právě tam je to společné zpívání naprosto úžasné.

Show What's It All About se nyní přesouvá do londýnského Criterion Theatre pod novým názvem Close To You.