RECENZE: Assassins, Watermill Theatre Newbury ✭✭✭✭

Libby Purves recenzuje muzikál Assassin společnosti Stephena Sondheima a Johna Weidmana, který se právě uvádí v divadle Watermill v Newbury.

Obsazení muzikálu Assassins. Foto: The Other Richard Assassins

Watermill Theatre, Newbury

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Toto je – alespoň pro nás – první uvedení tohoto dravého muzikálu v éře Donalda Trumpa. Jde o revuální zpracování všech pokusů o atentát na americké prezidenty, od Abrahama Lincolna až po Bushe a Reagana, ať už byly úspěšné či nikoliv. Tento kousavý, ale v některých momentech i dojemný portrét vykresluje lidský fanatismus, zklamání, neschopnost, hloupost, ješitnost, posedlost zbraněmi („stačí pohnout malíčkem a změníte svět“) a čirou touhu po pozornosti. Člověku se až dere na jazyk, že v době, kdy samotný prezident na Twitteru denně vykazuje alespoň tři z výše uvedených vlastností, působí toto dílo dvojnásob ironicky i hrozivě.

Evelyn Hoskins a Sara Poyzer v muzikálu Assassins. Foto: The Other Richard

Show samotná je však nesmrtelná a zaslouží si obdiv. Někomu se může zdát pro svůj klid příliš drsná a temná a brilantní Sondheimovy rýmy mu mohou připadat pro tak smrtonosné téma nepatřičné. Inscenace Billa Buckhursta má však veškerou potřebnou energii i hlubokou lidskou vážnost. Pomáhá tomu i neuvěřitelně talentovaná skupina herců-hudebníků, kteří se pohybují po jevišti (a občas i po stranách) a vdechují život Sondheimovým ozvěnám velkých amerických hudebních žánrů: bluegrassu, honky-tonku, gospelu, vaudevillu, ale i vlivům Bernsteina či jazzu. Skvělým tahem je i obsazení vypravěčky – mladé Lillie Flynn v kostkované košili a džínách. Stojí stranou a hned od začátku se žalostně ptá: „Proč jsi to udělal, Johnny?“, zatímco Wilkes Booth láteří nad špatnými recenzemi a svou nenávistí k Lincolnovi.

Obsazení muzikálu Assassins. Foto: The Other Richard

Během strhujících 100 minut bez přestávky vyniká řada výkonů: excentrický Eddie Elliott jako ješitný Charles Guiteau, Steve Symonds jako běsnící Samuel Byck v kostýmu Santy, který definuje a zároveň hanobí americké hodnoty. Odlehčení přinášejí fiktivní rozhovory mezi Lynette Fromme a Sarah Jane Moore (Evelyn Hoskins a Sara Poyzer), které se bez racionálního důvodu pokusily zabít Geralda Forda. Patos pak dodává Jack Quarton v roli ubohého, šíleného Hinkleyho, který věřil, že si ho Jodie Foster všimne, pokud zabije Reagana.

Joey Hickman a Jack Quarton. Foto: The Other Palace

Postavy se setkávají a komunikují napříč desetiletími, zejména v úžasném a skvěle zinscenovaném ansámblu, kdy se duchové minulosti i budoucnosti srocují kolem nešťastného Lee Harveyho Oswalda v Dallasu. Přesvědčují ho, že jedinou cestou, jak se stát nesmrtelným a zapsat se do síně hanby, je zastřelit Johna Kennedyho namísto sebe sama. Jejich argumenty jsou nadčasové, plíživé a donutí vás v napětí zatajit dech – i když víte, jak to dopadne.

Je to bravurní představení, které je bohužel stále až mrazivě aktuální. Proč by jinak američtí prezidenti jezdili v pancéřovaných limuzínách i po londýnské Mall, zatímco naše hlava státu, díky bohu, stále vyráží v otevřeném zlatém kočáře?