RECENZE: Finding Neverland (Hledání Země Nezemě), Lunt-Fontanne Theatre ✭✭✭✭✭

Hledání Země Nezemě (Finding Neverland)

Divadlo Lunt-Fontanne

5 hvězdiček

REZERVUJTE VSTUPENKY

Slavný dramatik J. M. Barrie prožívá tvůrčí krizi. Je pod tlakem svého ambiciózního amerického producenta, aby napsal novou hru, ale marně hledá inspiraci. Spřátelí se však se čtyřmi chlapci, kterým před rokem nečekaně zemřel tatínek. V Kensingtonských zahradách s nimi prožívá bláznivá dobrodružství, hrají si na piráty, na kovboje a indiány, a přitom uniká z reality vlastního života. Zároveň tím chlapcům, a především Peterovi, pomáhá najít cestu dál. Peter se ze všech čtyř sourozenců snaží nejvíc nechat dětství za sebou a předčasně dospět, protože si myslí, že dospělé bolest tolik nebolí.

Jednoho dne si Barrie s chlapci divoce hraje a pak je doprovází domů, kde už mají dávno spát. Jsou rozjívení a jejich neutuchající energie hraničí s hyperaktivitou. V mžiku a bez varování začne Barrie vidět svět jinak – a my s ním. Zahradní scénu pokryje hvězdné nebe a chlapci najednou v zápalu hry přímo zázračně vzlétnou. Pokud jde o kouzelné momenty nečekaného divadelního překvapení, tato chvíle, kdy se rodí dobrodružství Petra Pana a Ztracených chlapců, patří k naprostým vrcholům. Celé hlediště ani nedýchá, nikdo nevydá ani hlásku. Ztělesnění ryzího úžasu je tak dokonalé a velkolepé, že si nikdo nechce nechat ujít ani vteřinu.

Velkým zastáncem adaptace úspěšného filmu Hledání Země Nezemě pro muzikálová prkna byl Harvey Weinstein. Před několika sezónami byla v Leicester Curve uvedena velmi krásná verze, ale Weinstein s ní nebyl spokojen a rozhodl se projekt rozjet nanovo s novým tvůrčím týmem. Výsledek tohoto rozhodnutí lze nyní vidět v předpremiérách v divadle Lunt-Fontanne.

Je to zvláštní, skutečný příběh. Předtím než napsal Petra Pana, se J. M. Barrie seznámil s vdovou Sylvií Llewellyn Daviesovou a jejími čtyřmi syny a navázal s nimi blízký, podle některých až nezdravý vztah. Právě jeden z chlapců, Peter, byl částečnou inspirací pro postavu kluka, který nechtěl vyrůst. Sylvie zemřela, když byli chlapci ještě malí, a Barrie se o ně postaral, jako by byl jejich vlastním otcem – což pro něj mělo své následky. Tento rámec je zde sice přikrášlen a rozšířen, ale síla rozhodnutí hlavních hrdinů a jejich dopad neztrácejí nic na své intenzitě. Především je to ale příběh o čisté lásce, nespoutané představivosti a ryzím géniovi.

Walt Disney se při tvorbě filmů pro děti i dospělé vždy snažil tvořit kouzla, dojímat, okouzlovat a odkrývat emoce. Disney by byl hrdý na Weinsteinovu vytrvalost i na úspěch, který sklidili mimořádná Diane Paulus (režie), James Graham (scénář), Gary Barlow a Eliot Kennedy (hudba a texty), David Chase (hudební supervize), Simon Hale (orchestrace), Scott Pask (scéna), Suttirat Anne Larlarb (kostýmy), Kenneth Posner (světla), Jonathan Deans (zvuk), Paul Kieve (iluze) a Mary-Mitchell Campbell (dirigentka) – úplně každý z nich.

Protože Hledání Země Nezemě je skutečně kouzelný muzikálový zážitek. Skutečně. Kouzelný.

Hudební doprovod je živý a nesmírně krásný. Od balad až po bouřlivé klučičí písně a velkorysá sborová čísla, plus jeden či dva výjimečné hymny – Barlow s Kennedym odvedli skvělou práci. Ve druhém jednání zazní úžasné číslo Play, které téměř zastaví show – a kdyby byla orchestrace v závěru písně ještě důraznější, určitě by se mu to povedlo. Hity, které budete chtít slyšet znovu a znovu, přicházejí jeden za druhým: Believe, We Own The Night, All That Matters, Sylvia's Lullaby, Neverland, Circus Of Your Mind, Stronger, What You Mean To Me a vynikající When Your Feet Don't Touch The Ground. Celá partitura má svůj tvar a zvučnost, která dokonale ladí s dobou, v níž se příběh odehrává, a přesto působí svěže a plná života.

Grahamovo libreto je skvěle divadelní a přímočaré. Nechybí divadelní vtípky, narážky na vlastní žánr i srozumitelné hovorové narážky. Co je však důležitější, vypráví smutný příběh chlapců Llewellyn Daviesových svěže a čistě, aniž by se uchyloval k přeslazenému sentimentu. Graham chytře a s obrovským citem vykresluje, jak chlapci léčí Barrieho z tvůrčího bloku, zatímco on jim pomáhá překonat tragické ztráty.

Na pozadí tohoto velmi osobního a citově komplikovaného příběhu Graham vykresluje silně stylizovaný svět divadla a lidí, kteří v něm žijí – producenta, herce, inspicienty i techniky. Různými způsoby zde ožívá fantazie a paralelní vykreslení toho, jak se tak děje, je provedeno pečlivě, vtipně a odvážně. Jemně vykreslené postavy, chytré a svižné střídání scén, pomalu doutnající bolest rozvíjející se tragédie a otevírající se možnosti vykoupení – Graham píše s vhledem a empatií a vytvořil text, který neustále překvapuje a naplňuje očekávání. Dost možná je to jeho nejlepší divadelní práce.

Paulus dbá na to, aby pocit úžasu a kouzla byl neustále v centru pozornosti, ať už jde o kousky létajících postav, náhlé dramatické (a zcela nečekané) zjevení kapitána Hooka, způsob ztvárnění víl a Zvonilky, podmanivé výkony dětských herců, stvoření lodi kapitána Hooka z ničeho nebo naprosto dechberoucí scénu, kdy Sylvie opouští pozemský svět v přívalu třpytivého kouzla. Vše na inscenaci je jiskřivé, vzrušující a pohlcující. Museli byste mít srdce z kamene, abyste velkou část druhého dějství neproplakali, tak upřímné a syrové jsou projevy radosti a bolesti na jevišti. Paulus je génius. O tom není sporu.

Základní scéna Scotta Paska je pozoruhodná; kombinuje atmosféru Kensingtonských zahrad, téma psaní, pojetí divadla a různé motivy z příběhu Petra Pana do jednoho barevného celku. Přidává detailní kulisy, bohatou výzdobu nebo krásná pozadí pro vytvoření různých prostředí. Ložnice chlapců přirozeně evokuje a následně se mění v ložnici Darlingových. Scéna, kdy se chlapci pokoušejí inscenovat Peterovu hru, je jednoduchá a nápaditá a zákulisní scéna, v níž si Barrie se Sylvií přiznávají náklonnost při stínovém tanci, je díky skvělému osvětlení Kennetha Posnera naprosto úchvatná. Představení vypadá stejně krásně, jako zní jeho hudba.

Mladí herci v rolích bratrů Llewellyn Daviesových byli prostě úžasní. Aidan Gemme obdivuhodně zachytil Peterovu ztracenou duši i jeho hněv a zatrpklost, které roztály pod péčí Barrieho v podání Matthewa Morrisona. Má milý, čistý hlas a podmanivý jevištní projev. Alex Dreier byl skvěle neposedný jako Michael a Sawyer Nunes jako jemný, ale rozhodný George. Jeho rozpaky nad krásným úsměvem dívky a způsob, jakým odkázal babičku do patřičných mezí, byly skvěle vystižené okamžiky pravdy. Energický a hravý Christopher Paul Richards byl dokonalý Jack.

Jako bratři působili velmi uvěřitelně, jejich kamarádství i soupeření bylo skvěle vykresleno. Nebyla v nich žádná falešná póza; jsou to čtyři nadaní, přirození a upřímní talenti.

Carolee Carmello je v roli přísné hlavy rodiny Llewellyn Daviesových úžasně impozantní. Zpívá stejně skvěle jako vždy, tón jejího hlasu je bohatý a strhující. Začíná jako velmi tvrdá dáma, ale tato drsná slupka se v průběhu hry rozplývá a ona končí jako milující matka své dcery a babička svých vnuků – je to krásně promyšlený výkon.

Jako tragická Sylvie je Laura Michelle Kelly nádherná a plná grácie. Její mateřská a milující Sylvie je naprosto úchvatná. Zpívá jasným a zářivým hlasem, její čisté a expresivní výšky jsou dechberoucí. Chemie mezi ní a Morrisonem je výjimečná a graduje až k onomu stínovému tanci. Skvělá je i s chlapci a její vřelost nastartuje proces, který v postavě Carmello probudí laskavou babičku. Kelly je pro diváky opravdovým požitkem.

Stejně tak Kelsey Grammer, který hraje rázného a náročného Charlese Frohmana, producenta zoufale toužícího po Barrieho nové hře. Je vtipný – „Děti jsou jako suflé: k ničemu, dokud se nezvednou“ – a své role se chopí s vervou, přičemž z ní vytěží každou nuanci i zasmání. Asi v polovině prvního dějství si říkáte, proč tu roli vzal, ale pak přijde zvrat, díky kterému vše dává smysl. Jako Barrieho představa kapitána Hooka je Grammer naprosto vynikající. Zpívá stejně dobře, jako hraje – s radostí, šarmem a skutečným stylem.

Soubor je vyrovnaně skvělý, vynikají zejména Chris Dwan, Josh Lamon, Paul Slade Smith a pes Jack v roli miláčka publika Porthose.

Hlavní hvězdou je zde ovšem bezpochyby Matthew Morrison, který v roli trápícího se dramatika J. M. Barrieho podává neuvěřitelně energický výkon. Je zajímavé, že v dialozích používá skotský přízvuk, ale při zpěvu ho opouští. Morrison vnáší do každé scény vážnost a intenzitu. Je to naprosto oddaný výkon, plný šarmu a onoho nevýslovného otcovského tepla, které dobří tátové potřebují. Je radost sledovat jeho práci s chlapci (zkušenosti ze seriálu Glee se mu zde bohatě úročí), stejně jako jeho souhru s Grammerem, Kelly a Carmello. Je vtipný i bystrý, tančí s vervou i lehkostí a zpívá pevným, jistým vysokým barytonem. Tato role pro Morrisona znamená přerod ze zdatného herce vedlejších rolí v opravdovou muzikálovou hvězdu Broadwaye. Jako J. M. Barrie je lepší než kdy dřív.

Letošní sezóna na Broadwayi nabízí v nových muzikálech širokou škálu stylů. Something Rotten je nakažlivě vtipný; An American In Paris je romantický a plný tance; Hamilton je vzrušující a posouvá hranice žánru; Fun Home je intelektuálně stimulující; It Shoulda Been You je milý a šarmantní; Dr Zhivago nabízí exotickou romanci a The Visit ukazuje, jak obsah může prověřit formu.

Hledání Země Nezemě je ten kouzelný; ten, který potěší a probudí vaše vnitřní dítě. Nenechte své vnitřní dítě uvězněné a utíkejte pro lístky. Klidně pro ně prodejte i svůj stín.

REZERVUJTE VSTUPENKY NA HLEDÁNÍ ZEMĚ NEZEMĚ NA BROADWAYI