RECENZE: Half A Sixpence, Noel Coward Theatre ✭✭✭✭

Half A Sixpence

Noel Coward Theatre

14. listopadu 2016

4 hvězdičky

Rezervujte zde | Více informací

H. G. Wells patří k největším vypravěčům moderní doby. Jeho příběh o osiřelém hrdinovi kráčejícím životem s naivitou Candida, o střetu lásek ze dvou různých světů, náhlém zbohatnutí a stejně nečekaném úpadku – to vše pod taktovkou rozmarného osudu – je jedním z klenotů jeho odkazu a trefně popisuje svět, který známe. Arthur Kipps, protagonista tohoto varovného příběhu o moci peněz, je nesmírně oblíbenou postavou, která fascinuje dramatiky i filmaře prakticky od svého zrodu v roce 1905. Nejtrvalejší stopu v myslích diváků zanechala verze napsaná pro Tommyho Steelea v roce 1963, plná skvělých písní Davida Henekera (který se shodou okolností narodil jen rok po prvním vydání původní knihy). Právě touto cestou se vydali i autoři současné adaptace, aby Wellsovu bajku znovu oživili.

Pokud milujete eleganci, produkce v režii Paula Browna vás naprosto nadchne. Scéna v podobě stylového altánu s dvojitou točnou představuje přehlídku pozdně edwardiánské módy, jako by vypadla přímo ze stránek dobových časopisů. Prvnímu jednání dominuje slonová kost, zatímco druhé zahajuje ohromující scéna v žluté a černé, připomínající toledskou ocel nebo interiéry domu sira Johna Soanea. Paule Constable vše nasvítila tak, aby kostýmy vynikly v celé své kráse – v dobovém divadle se diváci chodili inspirovat nejnovějšími trendy a zde v tomto ohledu rozhodně nebudou zklamáni.

Režie Rachel Kavanagh působí lehce a energicky, jako by vycházela z myšlenky, že život každého z nás je představení. Ať už jde o focení na svatbě nebo příjezd na recepci na moderním motocyklu, vizuální styl je pro postavy klíčovým, ne-li nejdůležitějším prvkem jejich osobnosti. Nejlépe je to vidět na proměně hlavního hrdiny v podání nováčka Charlieho Stempa z učně v obchodě s látkami na zámožného gentlemana. Přímo na pracovišti shazuje fádní pracovní oděv a obléká sice trochu výstřední, ale švihácký kostkovaný oblek s krémovou vestou a novými botami. Zatímco jeho kolegové zůstávají stejní, on nyní trvá na oslovení „pane“ od svého bývalého zaměstnavatele, který pod tlakem neúprosných společenských pravidel viditelně uvadá. I pod tímto hravým snovým příběhem totiž neustále probublává drsná realita.

Henekerova hudba – mimochodem poslední britský muzikál, který se úspěšně přenesl na Broadway (v roce 1965) před érou zcela jiného světa 'Evity' a 'Cats' – naplňuje příběh melodickou krásou a textařským vtipem. Všechny postavy díky ní působí inteligentně, sofistikovaně a vřele. Většina původní hudby zůstala zachována, ale noví autoři George Stiles a Anthony Drewe čísla přepracovali, aby ladila s výrazně upraveným libretem Juliana Fellowese. Zápletka zůstává, ale je tu mnohem více toho, co Arnold Bennett popsal jako Wellsovo „divoké nepřátelství“ vůči všem postavám kromě Kippse. A díky bohu za to. Právě to starší muzikály často potřebují, ale málokdy dostávají: scénář, který odpovídá současnému vkusu. Ostrost temnějších motivů postav – ať už vědomých či nechtěných – dodává dílu na atraktivitě a vyvažuje sladkost příběhu chytrým, zemitým realismem.

Stiles a Drewe přispěli také osmi zcela novými písněmi, včetně úžasného ragtimového hitu „Pick Out A Simple Tune“. Člověk by však jen stěží poznal, která čísla jsou jejich, tak dokonale splývají s původním materiálem. Osobně mi chyběla skladba „Efficiency“, která při přepracování vypadla, ale novinka „Look Alive“, která ji nahradila, dodává úvodu děje mnohem větší spád a onen pocit, inu, efektivity. To je pro tuto inscenaci typické: všechna rozhodnutí byla učiněna ve prospěch vyprávění příběhu.

Co se týče obsazení, tvůrci se odvážně rozhodli vsadit na nováčka a postavit ho do středu tohoto náročného díla – Charlie Stemp musí zpívat v neuvěřitelných 20 z 23 hudebních čísel. Je velmi mladý, pohybově nesmírně nadaný a disponuje příjemným hlasem. Jeho partnerky, dívka z lidu Ann (Devon-Elise Johnson) a bohatá Helen (Emma Williams), tvoří skvělý kontrast. Vivien Parry si užívá roli ambiciózní matky Helen a Jane How je skvělou lady Punnet (postavou typu Maggie Smith, u které se fanoušci úspěšných televizních děl Juliana Fellowese budou cítit jako doma). Gerard Carey tvoří patřičně mrazivého padoucha v roli Kippsova budoucího švagra a zároveň se skvěle vyřádí jako excentrický svatební fotograf v onom slavném čísle!

Alex Hope zanechává silný dojem jako socialista Sid Pornick a Bethany Huckle je okouzlující Flo. Skvělý westendský výkon podává Ian Bartholomew v roli Chitterlowa (který byl na tomto jevišti nedávno k vidění v 'Mrs Henderson Presents'). Čtyřiadvacetičlenný soubor v ansámblu vytváří nádherně plný a efektní zvuk.

Choreograf Andrew Wright je osvědčeným spolupracovníkem režisérky Kavanagh a jejich práce do sebe krásně zapadá. Tanec je sice hlavním rysem slavného filmu z roku 1967, ale zde nejsou žádné samoúčelné dlouhé sekvence – pohyb slouží vyprávění. Takže když dojde na „Flash, Bang, Wallop!“, diváci mají šanci se poprvé skutečně zaposlouchat do vtipného textu a užít si ho v chytrém režijním aranžmá. Nad tím vším zní dvanáctičlenný orchestr, jehož dechová sekce je pro toto prostředí ideální, v živé orchestraci Williama Davida Brohna a Toma Kellyho. Zvuk pod vedením Micka Pottera je jasný a průrazný.

Celkově je tato spolupráce mezi Chichester Festival Theatre a Cameronem Mackintoshem nádherným oživením milované klasiky. Nabízí svěží pohled na jeden z nejlepších britských muzikálových partitur v historii, podpořený mistrovským vkladem současných tvůrčích špiček oboru. Je to opravdový zážitek.

Foto: Manual Harlan

KOUPIT VSTUPENKY NA HALF A SIXPENCE