RECENZE: Nice Work If You Can Get It, Upstairs At The Gatehouse ✭✭✭✭

Julian Eaves recenzuje muzikál Nice Work If You Can Get It od Joea DiPietra s písněmi George a Ira Gershwinových, který uvádí společnost Ovation Productions v divadle Upstairs at the Gatehouse.

Fraser Fraser a Abigail Earnshaw v Nice Work If You Can Get It. Foto: Darren Bell Nice Work If You Can Get It

Upstairs At The Gatehouse

14. prosince 2018

4 hvězdy

Rezervovat vstupenky Vánoční představení v tomto předním londýnském fringe divadle je vždy hlavní událostí roku, očekávanou s velkým napětím. Domovská produkční společnost Ovation, založená rezidentní producentkou Katie a režisérem Johnem Plewsem, si klade za cíl uvádět vysoce kvalitní hudebně-dramatickou zábavu, v níž se představují nejlepší začínající talenty v kombinaci se zkušenými profesionály, a to vše za příznivé ceny. Je to vítězný recept, který vyústil v sérii velkolepých komorních nastudování velkých show, skvěle zrealizovaných v intimním prostoru s kapacitou asi 200 diváků nad stále uznávanějším gastro-pubem v severním Londýně, situovaném v kopci nad vesnicí Highgate.

Jessica Elizabeth Nelson jako Billie Bendix. Foto: Darren Bell

V letošním roce se podnikavým Plewsovým podařil husarský kousek, když získali britskou premiéru „vynálezu“ Joea Dipietra, oceněného cenou Tony. Jde o „novou“ potřeštěnou hudební komedii, která štědře – ale vždy s lehkostí – čerpá z rozkošně veselých a bláznivých muzikálů 20. let od Guye Boltona a P. G. Wodehouse: je to svět dvourozměrných, ale barvitých postav, bláznivých eskapád a vždy trefných dobových narážek, podrobených dobromyslnému satirickému zkoumání. Příběh lehčí než vzduch se točí kolem mladého, okouzlujícího světáka, který se hodlá pro peníze oženit s dědičkou povrchnější než celofán, ale osud ho stále více svádí dohromady s mnohem vhodnější, i když nebezpečnou a drzou gangsterkou se srdcem na dlani. Kolem nich obíhá souhvězdí bizarních stereotypů tohoto žánru – dominantní, ale divoce osvobozená matka, podvodníci přehrávající v roli úslužného služebnictva, neschopný policista, úplatný politik, odmítavý mravokárce a tak dále, doplněné temperamentním sborem showgirls a tanečníků, kteří zaplňují scénu k parádním pěveckým a tanečním číslům.

Jessica Elizabeth Nelson a její Nice Work Boys. Foto: Darren Bell

A co jsou to za čísla! Hudební doprovod (pod dohledem Charlieho Inglese) je poskládán z některých známých i téměř nikdy neslyšených melodií George a Ira Gershwinových, které v důmyslných aranžích Billa Elliotta nikdy nepřestanou bavit. Hudební čísla v choreografii Granta Murphyho (za asistence Amy Perry) plynule vycházejí ze svižné Plewsovy režie: nenechte si ujít snad nejvýraznější divadelní „mistrovský kousek“ v sekvenci v koupelně, kde scénografie Pollyanny Elston dosahuje úžasných výšin bláznivosti, přičemž nelze opomenout její tradičně bezchybný smysl pro detail v úchvatných kostýmech (pod dohledem Nadine Froehlich, s krásnými parukami od další členky hostitelské rodiny, Jessiky Plews). Vše je vkusně nasvíceno Samem Waddingtonem a o zvuk se postaral Nico Menghini, který dokázal zázraky při vyvážení dvanácti hlasů obsazení s říznou šestičlennou kapelou nahoře na hudebním kůru.

David Pendlebury a Nova Skipp v Nice Work If You Can Get It. Foto: Darren Bell

Srdce diváka však zůstává pevně spjato s osudy postav. Alistair So (Jimmy Winter) je vycházející hvězda, který nedávno alternoval Lun Tha v opulentní produkci „The King and I“ v Palladiu; jeho hlas má neobyčejnou krásu s úžasnými výškami a sytým, vřelým středem. Proti němu stojí Jessica-Elizabeth Nelson (Billie Bendix) jako dokonalý kontrast s ocelovým, křišťálovým mezzosopránem, díky němuž se i ty nejenergičtější melodie nebo nejjemnější balady rozzáří perleťovým leskem. Hudební ředitel Chris Poon zde mimořádně debutuje u profesionálního divadla s tímto prvotřídním obsazením a doluje z nich špičkové výkony, které věští zářivou kariéru (někteří možná zažili jeho úchvatné „Sunday in the Park with George“ pro NYMT v The Other Palace před pár lety, mezi dalšími milníky v jeho již tak působivém životopise).

Zbytek obsazení tvoří nádherně hrozná snoubenka Eileen Evergreen (Charlotte Scally), domýšlivý, ale milý darebák Cookie McGee Davida Pendleburyho, střídavě nesmělá i jadrná Jeannie Muldoon Abigail Earnshaw, sympaticky neohrabaný vévoda Mahoney Frasera Frasera, naivní a slabomyslný náčelník Berry Harryho Coopera-Millara, těžkopádně shovívavý otec rodiny senátor Max Evergreen Stuarta Simonse, Grace McInerny v dvojroli přítelkyně Dottie a skvělé matky Millicent, a příšerná sucharka Estonia Dulworth – v podání Novy Skipp přímo gejzír zábavy – a další členové sboru Adam Crossley (senátorův kumpán Elliot a také vedoucí tance) a Kirsten Mackie (která ztvárňuje také roli Rosie).

Ačkoli scénář občas trochu tápe v hledání správného tónu a komediální duch má své silnější i slabší chvilky, srdce show tluče na správném místě. Jako sváteční program byste těžko hledali účinnější únik od mnoha nepříjemných realit, které nás momentálně zaměstnávají. Stejně jako ve 20. letech minulého století, i dnešní doba prahne po únikové zábavě a tato show jí nabízí víc než dost. Běžte se podívat!

VSTUPENKY NA NICE WORK IF YOU CAN GET IT