RECENZE: Red Velvet, Garrick Theatre ✭✭✭

Soubor inscenace Red Velvet. Foto: Johan Persson Red Velvet

Garrick Theatre

2. února 2016

3 hvězdičky

Rezervujte si vstupenky na Red Velvet Když uznávaný herec ztvární slavnou roli, bývá jeho výkon často vnímán prismatem různých širších souvislostí. Hamleta a postavy jím inspirované hrálo nesčetné množství herců, což vytváří poutavý dialog mezi jednotlivými pojetími. Ve hře Red Velvet autorky Lolity Chakrabarti posouvá Adrian Lester tuto rovinu na zcela novou úroveň. Hraje Iru Aldridge, prvního černošského herce, který se objevil jako Othello na londýnském jevišti – a to necelé tři roky poté, co Lester sklidil kritický ohlas za svého vlastního Othella v Národním divadle. Celý zážitek je o to vrstevnatější, že vidíme Lestera jako Aldridge hrajícího Othella ve 4. scéně 3. dějství („Ach, těžké je přetvařovat se!“) – je to strhující podívaná. Red Velvet se odehrává v roce 1833 v období zkoušek a následného uvádění inscenace, kdy Ira Aldridge zažil svůj sice divácky úspěšný, ale kritikou ztrhaný čas v roli Othella. Poté, co se legendární Edmund Kean zhroutí přímo na jevišti, nahradí ho Pierre Laporte (Emun Elliott), ředitel divadla Covent Garden, svým starým přítelem. To se setká s nepochopením zbytku souboru, zejména Charlese Keana (Mark Edel-Hunt), Edmundova syna, který věří, že jako představitel Jaga je přirozeným nástupcem svého otce. Aldridgeovy pozoruhodně moderní metody si však zbytek ansámblu získají, včetně Ellen Tree (Charlotte Lucas), jeho Desdemony a Keanovy snoubenky. Nicméně v roce, kdy bylo ve Velké Británii zrušeno otroctví, se Aldridgeovo angažmá na londýnské scéně ukázalo jako vysoce kontroverzní a jeho neochota slevit ze svého „agresivního“ projevu ohrozí jeho vztah s Laportem.

Adrian Lester jako Ira a Emun Elliot jako Pierre Laporte ve hře Red Velvet. Foto: Johan Persson Je těžké si představit poutavější obsazení a málo známý příběh v srdci hry slibuje mnohé. I když je v Red Velvet co obdivovat, hra působí nevyrovnaně. Často podněcuje k zamyšlení a je nesmírně vtipná, ale hlavní hrdina trpí nedostatkem vývoje charakteru. Když se připojí k souboru, Ellen Tree poznamená: „Na naší profesi mě nejvíc uráží pozornost věnovaná hlavnímu herci.“ A skutečně – zatímco Red Velvet prozrazuje mnoho o Irovi Aldridgovi jako herci, o člověku, který sejde z jeviště dolů, se dozvíme jen málo. Chakrabarti popisuje Aldridge jako „nesmírně odvážný, houževnatý a nekompromisní talent“ a Red Velvet tento divadelní život zachycuje skvěle. Lester bravurně vyjadřuje jeho perfekcionismus a jeho podráždění nad afektovanými výkony kolegů nabízí fascinující a zábavný pohled na tehdejší proměnu herectví. Hra také velmi dobře vykresluje bezmyšlenkovitě odmítavé postoje souboru („když jsem v recenzích četla, že je černý, myslela jsem, že je to nálada!“), které dává do kontrastu s chladně kalkulovanými útoky kritiků. Poslouchat tak dehonestující recenze na jeho Othella, čtené nahlas bílým hereckým ansámblem, byl nesmírně silný moment. Pokrytecká představa, že bílý herec se „stává Othellem“, zatímco černošský herec pouze „odhaluje své pravé já“, je zde prozkoumána s mrazivým účinkem.

I přes všechny své zajímavé vlastnosti zůstává Aldridge zvláštně neúplnou postavou. Rámcové vyprávění, ve kterém polská novinářka Halina (Caroline Martin) zpovídá stárnoucího a zahořklého Aldridge, naznačuje, jak moc ho poznamenaly předsudky tehdejší doby. V úvodní scéně ji shazuje za nepřesná tvrzení o jeho soukromí – zejména za víru, že má děti se svou nyní již zesnulou manželkou Margaret (kterou rovněž hraje Martin). Vše vrcholí tím, že Aldridge označí Halinu za „neomalenou a neuctivou“, přestože mu vyjádřila pouze obdiv. To naznačuje, že hra bude dekonstruovat události vedoucí k Aldridgeovu toxickému cynismu, ale o řadě věcí se zde jen mluví, místo aby nám byly ukázány.

Charlotte Lucas jako Ellen Tree a Amy Morgan jako Betty Lovell ve hře Red Velvet. Foto: Johan Persson

Záblesky Aldridgeova mimoscénického života vidíme skrze jeho vztahy s ženami. Když se Margaret objeví v jeho šatně o premiéře Othella, slyšíme, jak láskyplně o sebe navzájem pečují tváří v tvář netolerantní společnosti. Spolu s přirozenou chemií obou herců jde o velmi dojemnou a polidšťující scénu. Margaret se však už znovu neobjeví a divák se nedočká uzavření dopadu tohoto důležitého vztahu. Situaci dále komplikuje Laportovo pozdější obvinění, že se Aldridge choval nevhodně k Ellen Tree, přičemž poznamená, že Aldridge je svými románky známý. To sice doplňuje zapamatovatelná replika z prvního dějství o jeho dlouholeté milence, ale na jevišti nevidíme nic, co by tomu dodalo dramatickou váhu. Laportův vášnivý a zdánlivě upřímný projev (skvěle podaný Elliottem) o tom, jak těžké je s Aldridgem spolupracovat, pak podkopává to, co vidíme na zkouškách, kde se chová jako naprostý profesionál.

Adrian Lester ve hře Red Velvet. Foto: Johan Persson

Nicméně se zde najdou skutečně excelentní momenty, které naznačují, že má Chakrabarti jako autorka před sebou velkou budoucnost. Aldridgeova vášeň pro řemeslo je nezpochybnitelná a Lester hraje jeho spravedlivý hněv nad nespravedlivým zacházením („nikdo ani nemrkne, když babička hraje Julii!“) naprosto dokonale. Také scéna, v níž se starý herec připravuje na roli Leara, je krásně vystižená, přičemž Lester a Martin plně využívají strohou scénu šatny.

Scénář je také místy nesmírně vtipný. Simon Chandler je komediálním zjevením v roli sebestředného herce Bernarda Wardea a Edel-Huntův Charles Kean spolu s Henrym Foresterem v podání Alexandera Cobba odvádějí skvělou práci při osvětlování absurdně melodramatických hereckých metod té doby – podobně jako herci Mossop a Keanrick ze seriálu Černá zmije. Herecké zkušenosti Chakrabarti jsou patrné nejen zde, ale i v rozboru motivací Othella a Desdemony přímo na scéně. Lucas a Lester jsou spolu výborní, jejich vzájemná nedůvěra se přirozeně vyvíjí v blízké profesní partnerství. Upřímně řečeno, Ellen Tree bych na scéně viděla ráda častěji. Její skvěle vykreslený vztah s Charlesem Keanem nabídl krátký, ale zajímavý pohled na potíže, kterým čelily tehdejší profesionálky. To, spolu s přehlížením Haliny ze strany mužských novinářů, mohlo být rozvinuto hlouběji jako silná paralela k Irově situaci.

Red Velvet se dotýká řady velmi obtížných témat týkajících se rasy, a činí tak poutavým a hloubavým způsobem. Hra je celkově dobře napsaná – s mnoha výbornými nápady – a tato inscenace nabízí řadu skvělých výkonů v čele s Adrianem Lesterem. Přesto zůstává Aldridge neúplným protagonistou a příliš mnoho aspektů jeho života je nám pouze odvyprávěno. To znamená, že i přes své nesporné kvality nemůže hra plně využít svůj dramatický potenciál. Red Velvet se hraje v Garrick Theatre do 27. února

Charlotte Lucas jako Ellen Tree. Foto: Johan Persson

Emun Elliot jako Pierre Laporte. Foto: Johan Persson

Adrian Lester v inscenaci Red Velvet. Foto: Johan Persson