RECENZE: Sweat, Gielgud Theatre Londýn ✭✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje oceňovanou hru Lynn Nottage s názvem Sweat (Pot), která se nyní uvádí v omezené sérii v londýnském Gielgud Theatre.

Martha Plimpton (Tracey) v inscenaci Sweat. Foto: Johan Persson. Sweat, Gielgud Theatre, Londýn.

13. června 2019

5 hvězdiček

Rezervujte zde

Tato produkce divadla Donmar Warehouse přichází do West Endu s velkým renomé a s břemenem vysokého očekávání kritiky. Autorka Lynn Nottage je jedinou ženou v historii, která získala dvě Pulitzerovy ceny za drama, a inscenace v režii Lynette Linton byla v Donmar Warehouse beznadějně vyprodaná. Je snadné pochopit proč; tato hra je jako krásná modřina – zdrcující ve svém odporu ke kapitalismu, a přitom nechává pomalu vyvstat lidskost a ducha vzájemné péče. Celému dílu navíc pomáhá naprosto bezchybné herecké obsazení.

Osy Ikhile (Chris) a Patrick Gibson (Jason) v inscenaci Sweat. Foto: Johan Persson

V zapomenutém průmyslovém srdci Ameriky, v pensylvánském Readingu, pracuje komunita v místech, která bývala centrem amerického snu. Dělníci se scházejí v místním baru, kde každý zná vaše jméno, ale rozhodně to není žádná idylka. Příběh se odehrává v roce 2000 na pozadí prezidentské kampaně, kdy šéfové začínají z továrny odvážet stroje a najímají brigádníky za nižší mzdu. Přátelství se hroutí, rasismus vyplouvá na povrch; hra je jako tlakový hrnec, a když se pára konečně uvolní, ukazuje v celé své ničivosti, jak upřednostňování zisku před lidmi vede k tomu, že nejbohatší země světa ignoruje chudobu a bezdomovectví.

Clare Perkins jako Cynthia v inscenaci Sweat. Foto: Johan Persson

Děj začíná roky po hlavních událostech rozhovorem Evana (Sule Rimi) s Jasonem, který byl čerstvě propuštěn z vězení. Patrick Gibson hraje Jasona s tetováním SS na tváři excelentně – sálá z něj hněv a násilí, přesto je naprosto zlomený. V baru v roce 2000 je nejlepším přítelem Chrise (Osy Ikhele), po rasismu ani stopy. Co se stalo, že Jason sklouzl k extrémní pravici? Martha Plimpton je v roli Tracey prostě vynikající; hraje obyčejnou ženu, která v továrně pracuje od dospívání a přátelí se s Cynthii (stejně skvělá Clare Perkins), jejíž povýšení do vedení vyvolá skrytý rasismus. Stuart McQuarrie je výtečný jako barman Stan, styčný a stabilní bod, jehož úkolem je s postupujícím dějem stále častěji uklidňovat situaci. Leanne Best je úžasná jako alkoholička Jessie, uvězněná v sestupné spirále, ze které není úniku. Každá nuance textu Lynn Nottage je zahrána mistrně, přičemž humor se zde střídá se šokujícími momenty.

Triumf této hry spočívá v tichém poukázání na to, že právě zde, v důsledku následných krachů na burze, vyklíčila semínka protestních hlasů (nebo neúčasti u voleb), víry v rétoriku politiků slibujících naslouchat „obyčejným pracujícím“ a touhy rozbít systém. Tito lidé by klidně mohli být oceláři z jižního Walesu nebo dělníci z automobilového průmyslu. Hra kypí lidskostí a je jedním z nejdojemnějších kousků, které letos uvidíte.

VSTUPENKY NA PŘEDSTAVENÍ SWEAT