RECENZE: The Plough and the Stars, Lyric Theatre Hammersmith ✭✭✭

Paul T Davies recenzuje klasickou divadelní hru Seana O'Caseyho Pluh a hvězdy, která se právě uvádí v Lyric Theatre v Hammersmithu.

Kompletní soubor inscenace Pluh a hvězdy (The Plough and the Stars). Lyric Theatre, Hammersmith.

21. března 2018

3 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Dívka vstoupí do světla reflektorů a do mikrofonu zazpívá národní hymnu. Začne kašlat a ke konci písně vykašlává krev. Je to Mollser, hrdinka hry umírající na souchotiny.  Železná opona stoupá a my se ocitáme v dublinském činžáku v roce 1915. Jenže tak úplně ne. Herci jsou zde oblečeni v současném civilu, upreně hledí do publika a činžák představuje lešení. Soubor nás pozoruje a konfrontuje, čímž udává tón provokativní a kontroverzní inscenaci Seana Holmese.  O’Caseyho klasika byla přetvořena do světa nábytku z plochých krabic, dřevotřísky a teplákových souprav; je to mišmaš nápadů. Když je to až příliš vykonstruované, připomíná to jednu z těch hrozných epizod seriálu Eastenders věnovanou návštěvě Irska; když to funguje a nápady do sebe zapadnou (což se děje v druhé polovině), nabízí to znepokojivou připomínku irské historie.

Kate Stanley-Brennan (Nora Clitheroe), Ian Lloyd-Anderson (Jack Clitheroe), Paul Mescal (poručík Langon) a Liam Heslin (kapitán Brennan) v inscenaci Pluh a hvězdy.

Rozhodně to chvíli trvá, než si člověk zvykne, a z O’Caseyho poetických a silných slov je tak trochu sejmut lesk. Herci často boří čtvrtou stěnu a promlouvají přímo k divákům – což je iritující a zbytečné. Písně se zpívají většinou ve stylu karaoke na onen mikrofon, což opět ubírá na dojemnosti. Tam, kde však inscenace trefí do černého, tam boduje naplno. Největším plusem je obsazení, soubor skvělých herců, kteří dokážou vykřesat hloubku charakterů a vychutnat si každé slovo, které jim O’Casey dal. Bravurní Niall Buggy je jako Peter Flynn podle očekávání úžasný, zejména ve svých obratných slovních soubojích s Mladým Coveym – idealistickým komunistou v excelentním podání Ciarána O’Briena, který se stará o účinnou komiku. O’Casey psal skvělé, rázné a silné ženské postavy a dámy jsou zde vynikající. Prim hraje Hilda Fay jako drsná a přímočará Bessie Burgess a Kate Stanley-Brennan je srdceryvná jako Nora Clitheroe, která se po potratu a smrti manžela propadá do šílenství. Jacka skvěle ztvárnil Ian Lloyd Anderson.  Phelim Drew je výtečný jako Fluther Good, který se chvástá a proplouvá celým chaosem, a John Currivan vytěžil maximum ze své role oblehnutého barmana.

Hilda Fay (Bessie Burgess) v inscenaci Pluh a hvězdy

Přechody mezi jednotlivými dějstvími jsou vynikající, zejména zřícení lešení mezi třetím a čtvrtým jednáním. A když se irští vojáci obléknou do dobových uniforem, tvoří silný kontrapunkt k současnosti. Zvuk portského nalévaného do sklenic nikdy nezněl tak hrozivě – je to náznak toho, čím mohla inscenace být, kdyby zůstala věrná své době. Když jsou ve čtvrtém dějství představeny události Velikonočního povstání, příchod britských vojáků v moderních uniformách umožňuje Holmesovi vyvolat obrazy Krvavé neděle i obavy o Velkopáteční dohodu a irské hranice po brexitu. To, že inscenace nakonec nabere na síle, je dáno O’Caseyho jemným balancováním mezi komedií a tragédií a vytvořením postav, na jejichž osudu vám skutečně záleží.

Chápu tvůrčí obavu z toho, že mytologie a romantismus obklopující povstání mohou dnes působit zastarale, a oceňuji pokusy o dekonstrukci těchto mýtů prostřednictvím současného městského stylu. Na mě osobně to ale působí rušivě a vytrhává mě to z O’Caseyho mistrně vystavěného světa. V každé z jeho postav je přitom tolik lidskosti, že vždy přesahují rámec stereotypu. Vždycky jsem raději viděl ambiciózní neúspěch než sázku na jistotu v podobě bezpečného úspěchu. Tato produkce dublinského Abbey Theatre rozhodně patří do té první kategorie – je provokativní a rozporuplná, ale místy odměňující a po celou dobu zajímavá.

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA HRU PLUH A HVĚZDY V LYRIC THEATRE HAMMERSMITH