RECENZE: This Is My Family, Lyceum Sheffield ✭✭✭

Foto: Johan Persson This Is My Family Lyceum Theatre, Sheffield 18. října 2014 3 hvězdy

Nové muzikály to mají vždycky nejtěžší. Tvůrci přijdou s nápadem, ale téměř vždy musí ze své vize slevit, aby své muzikálové dítko vůbec dostali na jeviště. Buď producent „ví nejlíp“, co funguje, nebo trvá na konkrétním obsazení, případně odmítá zaplatit pořádnou orchestraci. Často se vyžadují líbivější melodie, velkolepá showstoppery nebo početnější (a dnes nezřídka spoře oděná) company. Je to frustrující proces, a když se pak dílo nepodaří, producenti často viní autory nebo žánr samotný, přestože skutečný problém vězel v samotné produkci.

O to víc je třeba ocenit rozhodnutí Daniela Evanse podpořit novou hudební komedii Tima Firtha This Is My Family. Firth je autorem libreta, hudby i textů a po úspěšné obnovené premiéře v Lyceum Theatre se titul vydal na britské turné. Show měla premiéru v sheffieldském Crucible loni a sklidila velký úspěch. Obsazení se sice částečně obměnilo, ale jinak zůstává inscenace věrná původní verzi.

Nečekejte žádné okázalé kulisy, žádnou taneční company, velký orchestr ani velkolepá čísla před oponou. Stačí šest herců, malá kapela, komorní, vtipný a laskavý příběh a pár momentů divadelní geniality. To jsou hlavní ingredience tohoto kusu.

A výsledek je prostě kouzelný. Je tu spousta věcí, které si člověk zamiluje, užije si je, a které ho dokonce donutí k zamyšlení.

Zápletka je prostá. Máma a Táta se do sebe zamilovali už ve škole a manželství jim klape. Mají dvě děti: staršího syna, který si před odchodem na univerzitu prochází svou pohansko-gotickou fází, je věčně vzpurný a mrzutý, a dceru – hlavní hvězdu celého kusu. Je to chytrá a šikovná autorka, která vyhraje cenu a může vzít svou rodinu, kamkoli se jí zachce.

Rodinný kruh doplňují teta (mámina sestra), která miluje život a muže s dravostí a radostí, jakou si lze jen stěží představit, a babička (tátova matka), která se pomalu vytrácí do světa vlastních vzpomínek.

Děj dopředu pohání romantika a představy o ní v rámci všeobjímajícího rodinného soukolí. Je to o tom, co rodina znamená a jak funguje. Téma je to sice důvěrně známé, ale v tomto podání má v sobě nakažlivou laskavost a radostného ducha.

Druhé dějství funguje o něco lépe než to první, které působí trochu roztříštěně. Svižné tempo by nemělo nahrazovat chybějící dějovou linku.

Ve druhé polovině se však dočkáme dvou naprosto výjimečných momentů divadelního kouzla, v obou figuruje babička May. Jako v každé rodině, i zde koluje legenda o tom, jak se máma s tátou v pubertě seznámili – všichni znají každý detail. Tedy alespoň si to myslí. V nejlepší scéně celého představení však May, i díky svému snovému světu, prozradí tajemství, které starou rodinnou historku mění i obohacuje. Je radost sledovat, jak se to na scéně odvíjí.

Druhý kousek sází na naprostou jednoduchost, v níž tkví genialita. Je to moment vykoupení pro syna, neuvěřitelná radost pro babičku a dokonalý zážitek pro zbytek rodiny. Je to projev lásky a hlavně romantiky, která tuhle skupinku drží pohromadě jako rodinu. Syn jako dárek pro May vypustí k nebi svítící papírové lampiony, které se zcela magicky vznášejí hledištěm divadla Lyceum. Nádhera.

Vzít si na starosti celý text i hudbu je velký úkol. Firth odvedl dobrou práci, i když jeho partitura pravděpodobně Tonyho nikdy nevyhraje a libreto by místy sneslo trochu víc sevřenosti. Nejsilnější jsou texty písní; ty jsou prostě vynikající.

Hudba je sice příjemná, ale v podstatě jde o pastiš. Hlavní motivy připomínají hity z Krásky a zvířete nebo Billyho Elliota. I díky tomu působí povědomě a hřejivě, ale celému skóre chybí jasně vyhraněný autorský rukopis.

Obsazení v některých ohledech hudební stránce úplně nahrává. Ani máma (Clare Burt), ani táta (Bill Champion) nedisponují takovou lehkou muzikálností, aby melodie zazněly v plné kráse. Burtová je herecky přesvědčivější než Champion, ale oba z toho vyjdou se ctí. Jejich ztvárnění manželství má v sobě osvěžující, obyčejnou a skromnou kvalitu, která funguje skvěle.

Marjorie Yates je naprosto úchvatná jako babička May, kterou pohlcuje demence. Její výkon je jemný, zbavený veškerého sentimentu, a přitom emocionálně nesmírně silný. Ve druhém dějství si Yatesová podmaní celé jeviště s vervou, která se vyplácí – jestli u jejího velkého momentu neuroníte slzu, nejspíš nejste z masa a kostí. Postava babičky do hry vnáší náročná a důležitá témata, která celému kusu dodávají hloubku a naléhavost.

Pokud jde o mladou generaci, Evans trefil do černého: Terence Keeley jako Matt i Evelyn Hoskins jako Nicky jsou herecky i pěvecky výteční. Do svých postav vnesli svěžest, upřímnost i tu správnou dávku sourozenecké podrážděnosti. Mattův vývoj je v ději čitelnější a Keeley ho zvládl perfektně, ale i Nicky prochází proměnou, sice jemnější, přestože je v centru dění po celou dobu. Hoskinsová svou postavu provází dospíváním s neuvěřitelnou jistotou. Rodičům v publiku ten moment, kdy si uvědomí, že „jejich holčička už vyrostla“, určitě pohladí duši.

Rachel Lumberg je naprostá trefa do černého jako ona milující a milovaná teta, co dává rady o sexu, jezdí na motorce a střídá chlapy jako ponožky. Skvělý hlas a výborná charakterizace. Čirá radost.

Daniel Evans muzikálům rozumí, což dokázal už svými skvělými inscenacemi prověřených titulů. Jeho režie je zde suverénní, poučená a plná vhledu. Daří se mu mistrně zakrývat nedostatky ve scénáři a hudbě i slabší místa u některých účinkujících.

Scéna Richarda Kenta je hravá a přesně odpovídá stylu textu i hudby. Nejlepším prvkem je schopnost scény organicky propojovat minulost s přítomností, což ještě podtrhuje vynikající svícení Davida Platera.

V čem je ale velký problém, je vyvážení zvuku. Nick Greenhill by to měl vyřešit, než se show rozjede po zemi. Basů je tam moc a často je to na úkor srozumitelnosti slov. To by se ale mělo dát snadno napravit.

This Is My Family sice zřejmě nebude sbírat ceny pro nejlepší světový muzikál, ale je to nesmírně milý a poutavý divadelní zážitek. Je to nová, britská původní tvorba, která je experimentální a zajímavá. Rozhodně stojí za to jí věnovat svůj čas.