RECENZE: Muzikál My Land's Shore v Ye Olde Rose And Crowne ✭✭✭✭

Obsazení muzikálu My Land's Shore. My Land's Shore

Ye Olde Rose And Crowne

10. února 2017

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Trvalo to patnáct let, než se toto představení konečně dočkalo své světové premiéry v plné produkci. Je to monumentální úspěch nejen pro autory tohoto výseku z velšských dějin, který čítá ne méně než 35 hudebních čísel z pera Christophera J. Ortona s libretem a texty Roberta Goulda. Je to také skvělý počin tvůrčího týmu režiséra Brendana Matthewa, pro něhož je to v tomto prostoru již šestá hra v krátké době. Matthew zde dokazuje, že si mistrně poradí i s takto složitou pavučinou příběhů, a to ve spolupráci s osvědčenou choreografkou a asistentkou režie Charlotte Tooth – jejíž schopnost inscenovat velká a živelná taneční čísla na přeplněném jevišti hraničí se zázrakem. To vše doplňují vynikající aranže pro šestičlennou kapelu pod vedením rezidentního hudebního ředitele Aarona Clinghama. Pro skromný sál nad hospodou ve Walthamstow, který patří k předním neoficiálním repertoárovým scénám pro hudební divadlo v zemi, jde o další logistický triumf. Osmnáctičlenný ansámbl (v nápaditých kostýmech Celestine Healy) zaplňuje nádhernou víceúrovňovou dřevěnou scénu (z dílny vždy vynalézavé Joany Dias), která se tyčí až do samotného stropu a nabízí hned několik východů, což umožňuje velmi dynamický pohyb sboru.

Příběh vychází ze skutečných osudů Dica Penderyna, který nese poněkud hořký titul „prvního mučedníka velšské dělnické třídy“. Představení je duchovním dítětem Ortona; workshopová verze jeho původního konceptu byla v Londýně k vidění již v roce 2005. Od té doby se k projektu připojil Gould a přes různé úpravy a nahrávky jsme se dopracovali k současné podobě scénáře. Člověk se musí ptát, zda jde o jejich poslední slovo k tomuto tématu. Partitura je rozhodně skvostná a nabízí skutečně operní paletu sborů, u kterých vám naskočí husí kůže, i krásná sóla, silné scény a momenty vznešeného přesahu. Nevím, jak na autory působí celek nyní, když jej vidí ožívat na scéně, ale pro mnohé diváky patří show hrdinově snoubence Angharad (v intenzivním podání Rebeccy Gilliland). Ta se zmítá mezi dvěma muži: svým současným milým, dělnickým hrdinou Richardem Lewisem (v podání charismatického Aidana Banyarda), a temným stínem z minulosti Jenkinsem (stejně pohledný Taite-Elliot Drew, ovšem s nádechem zla). Jenkins je v černém oděný, zatrpklý sluha zákona, jehož životním posláním a vysněným úkolem je dopadnout a zničit Richarda. Píší se 30. léta 19. století a ve vzduchu je opět cítit revoluce... A pokud nad barikádami v ulicích malého těžařského městečka nevlaje francouzská trikolóra, není to chyba autorů této moderní operety. Ti totiž vytvořili dílo, které není ani tak velšskou odpovědí na „Bídníky“, jako spíše jejich velmi hlasitou dramaturgickou ozvěnou.

V současné podobě však toto ústřední dilema nedostává takový prostor, jaký by mu pravděpodobně přisoudili Boublil a Schönberg. „My Land's Shore“ je především maskulinní záležitost, kde se s chutí vedou – místy zdlouhavé – politické debaty. Dias do své scény zakomponovala dvě paralelní věže, na které režisér Matthews hned v úvodu umístil zástupce dolů a továren – Williama Crawshaye (Andrew Truluck) a Josiaha Guesta (Hywel Dowsell). Jejich debata má v sobě veškerou statickou důležitost nedělního kázání v metodistické kapli. Tenhle styl buď budete milovat, nebo s ním budete trochu bojovat. Nutno podotknout, že Victor Hugo ve svém rozsáhlém románu dělá něco podobného, když rozjímá nad dobrem, zlem a lidskou duší, ale jeho adaptátoři k němu byli při psaní libreta poněkud nemilosrdnější.

Přesto jsou chvíle, kdy tato vznešenost hře prospívá: vyvrcholení celého kusu je neobyčejně subtilní a jeden z protagonistů, Sean (vynikající Raymond Walsh), zastaví dech všem v sále svou senzačně prostou, ale emotivně frázovanou písní. Ta je doprovázena – což je jeden z mnoha mistrovských tahů orchestrace – pouze jedinou akustickou kytarou. Najít správnou rovnováhu mezi dramatem a hudbou je nesmírně obtížné a vede mě to k myšlence, že nás možná čeká další umělecký vývoj scénáře. Představení se zde hraje pouze dva a půl týdne, přičemž toto pozoruhodné dílo by si zasloužilo mnohem delší pozornost.

Hraje se do 26. února 2017

Foto: David Ovenden

Vstupenky na My Land's Shore v Ye Olde Rose And Crowne