RECENZE: Oslo, National Theatre ✭✭✭✭✭

Soubor inscenace Oslo. Foto: Brinkhoff Mögenburg Oslo

Lyttelton, National Theatre

16. září 2017

Pět hvězdiček

Rezervovat vstupenky

Zatímco na Blízkém východě dál zuří konflikty kvůli zdánlivě nepřekonatelným rozporům, broadwayský hit Oslo, oceněný cenou Tony, přináší do Londýna v mistrovském provedení aktuální poselství naděje. Inscenace líčí skutečný příběh o tom, jak norský pár – úřednice ministerstva zahraničí Mona Juulová a její manžel, sociolog Terje Rød-Larsen – v roce 1992 zprostředkovali tajná mírová jednání mezi Organizací pro osvobození Palestiny a Izraelem.

Lydia Leonard (Mona Juul) a Toby Stephens (Terje Rød-Larsen)

Tohoto nelehkého tématu plného labyrintů a složitostí se dramatik JT Rogers chopil s nebývalou jasností a proměnil proces vyjednávání a diplomacie v napínavé drama. Klíčem k úspěchu rozhovorů byl vysoce osobní přístup Rød-Larsena, který, jak Terje v úvodu poznamenává, „nevycházel z institucionální, ale z lidské roviny“. Hra stejným způsobem staví do popředí lidský faktor a ukazuje, jak k celému procesu přispěly jedinečné povahy a osudy vyjednavačů.

Peter Polycarpou (Kurája), Thomas Arnold (Pundak), Nabil Elouahabi (Asfúr), Paul Herzberg (Hirschfeld).

Peter Polycarpou v roli palestinského ministra financí Ahmada Kuráji ztělesňuje otcovské kouzlo, za nímž se skrývá břitký úsudek a stěží potlačovaný hněv nad tím, jak Izrael zachází s jeho lidem. Na druhé straně stojí Uri Savir, generální ředitel izraelského ministerstva zahraničí v podání Philipa Ardittiho, impozantní postava s osobitým smyslem pro humor a zálibou v teatrálnosti. Jsou součástí bezchybného obsazení, v němž září Jacob Krichefski jako odvážný náměstek izraelského ministra zahraničí Jossi Beilin, který tajná jednání inicioval, Nabil Elouahabi jako neústupný představitel OOP Hassan Asfúr a Paul Herzberg s Thomasem Arnoldem jako dva izraelští profesoři, kteří pomáhali mírové rozhovory rozhýbat. Hra zdůrazňuje, že i přes naprosté protiklady v politice, náboženství a územních nárocích tito muži nacházejí společnou řeč v oddanosti rodině, ve frustraci z nekonečného koloběhu násilí a smrti, i ve společné lásce k whisky Johnnie Walker a norským vaflem.

Soubor inscenace Oslo

Inscenace také zkoumá, co motivuje lidi jako Juulová a Rød-Larsen, občany země s necelými pěti miliony obyvatel, aby riskovali své živobytí i pověst a pokusili se dovést dva válčící národy k míru. Lydia Leonard i Toby Stephens jsou vynikající a s jemností nám pomáhají pochopit jejich hluboké přesvědčení, že i jako dva jednotlivci mohou udělat něco pro „změnu světa“. Stejně jako u ostatních postav vidíme, jak zásadní byly v zákulisí jejich odlišné povahy – Monin klid a rozvaha skvěle doplňovaly Terjeho odvážnější a riskantnější přístup.

Peter Polycarpou (Ahmad Kurája) a Philip Arditti (Uri Savir).

Oslo chytře využívá celý prostor scény Lytteltonu na střídmé scéně Michaela Yeargana. Kromě trochy strohého konferenčního nábytku na čistém pozadí scéna sází na efektivní nasvícení Donalda Holdera a projekce od 59 Productions. Pod režijním vedením Bartletta Shera tříhodinové představení (včetně přestávky) uteče neuvěřitelnou rychlostí bez jediného hluchého místa. Je to emocionální jízda, kde se salvy smíchu náhle mění v mrazivé napětí, doprovázené dojemnými připomínkami hrůz a smutku v pozadí diplomatických hovorů. Ačkoli se mír v tomto regionu zdá být stále v nedohlednu, hra nám připomíná malé krůčky, kterých bylo dosaženo dohodami z Osla, a dává naději, že i tam, kde jsou rozdíly zdánlivě nepřekonatelné, lze najít shodu, pokud se najde dostatek lidí ochotných podstoupit riziko v zájmu vyššího cíle.

V National Theatre uvádíme do 23. září a následně v Harold Pinter Theatre v Londýně od 2. října do 30. prosince.

VSTUPENKY NA OSLO V HAROLD PINTER THEATRE

Foto: Brinkhoff Mögenburg