RECENZE: Songs For A New World, St James Theatre ✭✭✭✭

Cynthia Erivo, Damian Humbley, Jenna Russell a Dean John-Wilson v Songs For A New World. Foto: Darren Bell Songs For A New World

Divadlo St James Theatre

23. července 2015

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky online

Pro milovníky muzikálů určitého věku je hrdinou amerického hudebního divadla Jerry Herman. Pro jiné, z trochu jiné generace, to může být kdokoli z řady dalších velikánů: Leonard Bernstein, Stephen Sondheim, Stephen Schwartz, Adam Guettel, Jonathan Larson, Alan Menken, Andrew Lippa, Georgia Stitt, Michael John LaChiusa, Jeanine Tesori nebo Tom Kitt. Bezesporu existují i další důstojní kandidáti.

Pro ty, jejichž nejformativnější léta připadla na konec 90. let, je skladatelem, který se obvykle řadí vysoko, ne-li nejvýše, Jason Robert Brown.

Brown je nadaný skladatel s citem pro jemné, podmanivé melodie, které se vám vryjí do duše a zahrají na každou emocionální strunu, stejně jako pro složité a drásavé harmonie, které dokážou vzbudit napětí i nadšení. Jeho texty umí být pochmurné, ale také nestydatě sentimentální nebo brutálně vtipné.

S Broadwayí má poněkud napjatý vztah, ale jeho poslední dvě velká díla, Madisonské mosty (The Bridges of Madison County) a Líbánky ve Vegas (Honeymoon In Vegas), byla vyzrálá a suverénní; první jmenované (Mosty) bylo příliš vytříbené pro řadové broadwayské návštěvníky, kteří dávají přednost Lvím králi nebo Wicked, a to druhé (Líbánky) mělo tu smůlu na obsazení a produkci, která nedovolila materiálu naplno zazářit. Nicméně Brown získal tři ceny Tony, takže z jakéhokoli úhlu pohledu jsou jeho hudební schopnosti na špičkové úrovni.

Songs For A New World bylo první Brownovo velké představení, uvedené mimo Broadway v roce 1995. Lidé se od té doby únavně přou o to, zda jde o muzikál, revue, písňový cyklus nebo něco nevýslovného mezi tím. Pokud na mém názoru záleží, podle mě to prozrazuje už název – je to písňový cyklus.

Nikdy mi to nepřipadalo jako zvlášť divadelní kus. Část hudby je strhující, část poutavá, část poněkud fádní. Je zajímavé slyšet, jak se Brownovy myšlenky a hudební zájmy slévají do proudu vědomí. Ale kromě pár čísel mi toto dílo vždy připadalo spíše jako kuriozita, odrazový můstek, milník v písku – než jako komplexní nebo zralé dílo samo o sobě.

V divadle St James' Theatre je nyní k vidění inscenace Songs For A New World v režii Adama Lensona. Lensonova produkce na mém pohledu nic nemění.

Dílo je písňovým cyklem, jehož skutečný půvab tkví v hudbě a textech. Cokoli, co odvádí pozornost od těchto klíčových prvků, pouze oslabuje dopad a zajímavost celého kusu.

Z důvodů, které zná nejlépe Lenson sám (ale které poněkud nejasně rozvádí v programu), se rozhodl dílo inscenovat, jako by šlo o klasický příběhový muzikál. Máme tu zvláštní scénu, ještě podivnější výběr rekvizit a drobného nábytku a jakýsi odhad kostýmů. Působí to víc jako 70. nebo 80. léta než devadesátky, ale zcela samoúčelně.

Obsazení je nuceno zaujímat významuplné pózy a pohybovat se v podivných vzorcích, přemisťovat, vyměňovat a odstraňovat nábytek a rekvizity v jakési nekonečné, téměř beckettovské fuze introspekce a marnosti. Proč jsou k tomu tak nuceni, není nikdy vysvětleno a už vůbec ne zřejmé. Tato nesmyslnost k hudbě nepřidává vůbec nic. Skutečně, téměř všechny vynikající momenty nastávají v chvílích, kdy jeden interpret pracuje v úzkém kuželu světla.

Důležitá je v tomto díle, jako v celé Brownově tvorbě, interpretace a podání hudby. A právě v této oblasti Lensonova produkce trefila do černého.

Jenna Russell v Songs For A New World. Foto: Darren Bell

V Jenně Russell, Damianu Humbleyovi a Cynthii Erivo shromáždil Lenson tři z nejlepších a nejzajímavějších muzikálových umělců současného Londýna. Každý z nich zde podává bravurní a naprosto oddaný výkon. Už jen slyšet tyto lidi zpívat Brownovu hudbu stojí za celou návštěvu.

Nejlépe se daří Russellové. Do svých čísel se zakousne s vervou a každému vdechne zvláštní energii díky svému bezchybnému timingu a podmanivému, svůdnému hlasu. Od zdánlivě sebevražedné manželky v „Just One Step“, přes velkolepou a nesmírně empatickou „Stars And The Moon“ až po lahodně (a krutě) vtipnou „Surabaya Santa“ – Russell je v dokonalé formě. Každý tón sedí, každá fráze je bezchybně podaná a každá píseň dostává intenzivní a jemně odstíněné zpracování. Pochybuji, že „Just One Step“ byla někdy zazpívána lépe. Její vyrovnanost a důvtipná inteligence z ní přímo září.

Zklamáním je pouze promarněná příležitost v tom, že Brown nenapsal pro tento kus více písní pro více hlasů. Trio pro Russell, Erivo a Humbleyho v představení citelně chybělo.

Pravdou ale zůstává, že zatímco jako písňový cyklus má dílo své napětí, v jádru jde spíše o Brownův „konkurz“ na to, jakou hudbu je schopen psát. Každé číslo v tomto kuse má své přímé následovníky v pozdějších Brownových dílech – od Parade až po Líbánky ve Vegas. Zde je máme v jejich zárodečné podobě.

Erivo je jako vždy v úžasné hlasové formě. Člověk jen doufá, že to, co získá Broadway (kde koncem roku otevírá The Color Purple), nebude pro West End trvalou ztrátou. Vše, co zde zpívá, září intenzitou a jasem, který je úchvatný i opojný. Každý tón podává jako olympijský atlet – plně soustředěná, naprosto odevzdaná a světová třída. Její interpretace „I'm Not Afraid of Anything“ byla skvělá a její duet s Humbleym „I'd Give It All For You“ byl momentem spalující, povznášející krásy.

Cynthia Erivo v Songs For A New World. Foto: Darren Bell

Humbley byl ze své strany stejně spolehlivý a pěvecky strhující jako vždy. Skutečně disponuje jedním z oněch hlasů, které se objeví jednou za generaci, a ví, jak ho nejlépe využít. Brownův písňový cyklus mu sice nenabízí k interpretaci zrovna tu nejúžasnější hudbu, ale Humbley využívá každé příležitosti: košaté, vláčné fráze neomylné krásy v horních polohách jeho rozsahu, stejně jako sladké a složité pasáže, které hravě vyvolávají smutek i reflexivní úzkost. Je zážitkem slyšet ho zpívat tak skvěle z takové blízkosti. Zejména v písni „The River Won't Flow“, ale i jinde, byl Humbley naprosto skvělý.

Čtveřici účinkujících uzavírá Dean John-Wilson. Působí dostatečně sympaticky, ale hlasově byl na něj Brownův materiál příliš náročný. Vedle obrovské techniky a stylu svých kolegů působil poněkud ztraceně a Lensonova režie mu v tom nijak nepomohla. Nejlépe se ukázal v závěrečném čísle „Flying Home“, kde John-Wilson naznačil potenciál, ale zatím nemá dostatečnou techniku, aby udržel krok s Russell, Erivo a Humbleym.

Hlavním problémem je však nakonec Lensonova absurdně nadnesená vize celého díla. Mnohem lépe by to fungovalo jako koncert v černých oblecích, kde by se pozornost plně soustředila na hudbu. Songs For A New World nikdy nebudou „muzikálem“, protože jím prostě nejsou, a Lensonova posedlost tímto kusem (přečtěte si program) na tom nic nezmění.

Hudební ředitel Daniel A. Weiss odvádí vynikající práci a zajišťuje interpretům kvalitní doprovod skvělé kapely. Čitelnost a smysl projevu tří zkušených interpretů jsou důkazem jeho výborného hudebního úsudku. Prostor divadla St James se opět ukazuje jako velmi příjemný a hudební díla se v něm cítí jako doma.

Brownův eklektický písňový cyklus trvá 90 minut, takže nikoho neunaví. Lenson, který se otevřeně přiznává k tomu, že Browna popisuje jako „fúzi Stephena Sondheima a Billyho Joela“ (čímž si vysloužil pochybné prvenství v tom, že jednou frází pomluvil hned tři lidi), Brownovu práci nijak nezdůrazňuje, spíše ji podkopává. Jeho zásahy však nejsou katastrofální.

Songs For A New World zůstávají oním seriózním, leč kuriózním dílem, kterým jsou; pozvednuty jiskřivým dotekem neuvěřitelných hlasů a jevištního umění Russell, Erivo a Humbleyho. Ignorujte Lensona a bude to pro vás o to větší zážitek.

Songs For A New World se hraje v divadle St James Theatre do 8. srpna 2015